ZATEPLENÍ STAVEB - Tzb-energ

  




                                                                                            STRÁNKY PRO VÁS PŔIPRAVUJEME

Tipy pro zateplení domu: izolace zdiva, střech, podlah, stropů
Při rekonstrukci a dodatečném zateplení domu bychom měli vždy dát přednost kvalitě před  levnějším řešením, a podle toho úpravy plánovat. Třeba na několik let. Úspory a vyšší kvalitu domu sice zaznamenáme později, budou však významné a trvalé.

Rekonstrukce a zateplování domu stojí mnoho peněz. Nicméně v domě chceme dlouho a kvalitně bydlet. Investujeme tedy předem do své každodenní budoucnosti. Řečeno téměř detektivní dikcí: Motiv takového dobročinu je zřejmý.
Kdo však rekonstrukci nepromyslí dobře a dům opatří slabou či nevhodnou tepelnou izolací, jak se velmi často stává, utratí mnoho peněz za polovičaté řešení. Očekávaný přínos bude nízký, nebo se dokonce objeví závady.
Je proto vhodné řešit zateplení domu tak, aby se skutečně jednalo o kvalitu, která bude uživatelům dělat radost mnoho dalších let.
Trocha teorie: Ideálním řešením je komplexní zateplení domu s kvalitou tepelné izolace alespoň dle doporučení české normy (ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov). Ještě lepší je rekonstrukce domu na nízkoenergetický případně pasivní standard (je-li dosažitelný).

Rekonstrukce po etapách
Nedá-li se komplexní řešení například kvůli finanční náročnosti provést, je možné rekonstrukci rozložit do etap. Každý krok však vyžaduje kvalitní řešení.
Rozhodně je lepší severní stranu domu zateplit nejméně 15 cm  tepelné izolace s tím, že v dalších letech se postupně dodělají další stěny v téže kvalitě, než zateplit celý dům, ale izolací o tloušťce 5 cm.
Ať už rekonstruujeme najednou nebo po etapách, vyplatí se dát si zpracovat kompletní projekt rekonstrukce včetně projektu odvlhčení domu (je-li zapotřebí).
Z projektu se dozvíme:
• jak budou tepelné izolace jednotlivých konstrukcí na sebe navazovat,
• jak bude řešena vzduchotěsnost domu.
Etapy rekonstrukce a zateplování pak podřídíme projektu tak, abychom snadno nové práce navázali na hotové.
Z čeho se skládá celkové zateplení
V tabulce je uveden příklad úspor energie při zateplování jednotlivých konstrukcí domu (úspora je uvedena pro názornost pro každou konstrukci zvlášť). Jedná se o výpočty pro modelový rodinný dům (jednopodlažní cihlový s nevytápěnou půdou, obytná plocha 120m2 obývaná 3 osobami ). Úspory pro ten který konkrétní dům se mohou lišit, ale není problém je spočítat.

Po rekonstrukci každá z uvedených konstrukcí splňuje doporučenou kvalitu tepelné izolace dle normy ČSN 73 0540.
Kolik energie ušetří zateplení jednotlivých částí domu?  
Opatření Úspora energie
na vytápění
Výměna oken 7 %
Zateplení fasády 32 %
Zateplení stropu / podlahy půdy 30 %
Zateplení podlahy 10 %
Větrání se zpětným získáváním tepla* dalších 20 % (po zateplení)
Komplexní řešení dle doporučení normy ČSN 73 0540 70 – 80 %
Komplexní řešení dle doporučení pro nízkoenergetický případně pasivní standard 80 – 90 %
*Úspora energie v případě instalace řízeného větrání se zpětným získáváním tepla není počítána od původního stavu, ale od stavu po zateplení, protože do nezatepleného domu nemá smysl toto větrání instalovat. Zpětné získávání tepla tedy uspoří dalších cca 20% z již snížené spotřeby tepla celkovým zateplením.

Vyměnit okna nestačí
Z tabulky je patrné, že dosažitelné úspory jsou opravdu veliké. Je též vidět, že samotná výměna oken bez dalších opatření zcela postrádá smysl. Úspory energie jsou při pouhé výměně oken minimální, výměnou oken se dům utěsní, zvýší se koncentrace vlhkosti (vodní páry) a oxidu uhličitého v domě, vodní pára bude kondenzovat na chladných nezateplených stěnách a budou se tvořit plísně.
V tabulce jsou uvedeny jen úspory energie (a tedy i financí), ale kvalitní rekonstrukce má mnoho dalších přínosů:
• výrazné zlepšení tepelné pohody,
• odstranění problémů s plísněmi,
• větší energetickou nezávislost,
• čistší vzduch v domě (pokud kvalitně vyřešíme i větrání),
• v neposlední řadě též šetříme životní prostředí.

Začínáme u vlhkosti: Co s ní?
Každé plánování rekonstrukce a zateplení domu začíná posouzením jeho technického stavu. Zásadní roli pak hraje vlhkost.  
Rekonstruovat starší domy, které jsou vlhké, bývá problém a neobejde se bez maximálního odvlhčení domu. I poté odborníci doporučují použít tepelné izolace vhodné pro vlhčí prostředí.
Jako první je třeba vyřešit odvlhčení domu, je-li potřeba.
Vzlínání zemní vlhkosti zabrání vodorovná hydroizolace ve zdivu. Možnosti:
• navrtat otvory pro injektáž hydroizolačního roztoku,
• podříznout zdivo a do vzniklé spáry vložit hydroizolace nebo do zdiva zarazit nerezové plechy,
• odvhlčení provést elektrofyzikální cestou.
Proti pronikání boční vlhkosti ze zeminy se zdivo z vnější strany obloží hydroizolační fólií s výstupky. Ty vytvářejí mezi zdivem a fólií vzduchovou mezeru, umožňující odchod vlhkosti. Řešení s hydroizolační fólií může být rozšířeno o drenážní systém s perforovanou drenážní trubkou.
Budeme-li podzemní část zdiva zasaženého vlhkostí tepelně izolovat, nabízí se dvě hlavní řešení:
Protože mezi stěnou a tepelnou izolací je vzduchová mezera, bude zateplení méně účinné.  Protože se však jedná o zdivo zasažené vlhkostí, je vzduchová mezera nutná pro odvod vlhkosti.
1. Zdivo obložit zmíněnou hydroizolační fólií s výstupky (např. IPT hydroizolace) a z vnější strany přidat k fólii nenasákavou tepelnou izolaci (například extrudovaný polystyren – XPS).   
U staveb, které netrpí problémy s vlhkostí, je možné extrudovaným polystyrenem izolovat zdivo přímo.

2. Druhou možností je vytvoření vzduchové dutiny před zdivem, která bude odvětrávána do interiéru. Z vnější strany bude dutina uzavřena tepelnou izolací, takže nebude umožněn přístup vzduchu z exteriéru a účinnost tepelné izolace tak nebude omezena tak jako v předchozím řešení.

Okna
Po odvlhčení a tepelné izolaci podzemní části zdiva a soklu je možné postupně zateplovat dům. Jako první se obvykle řeší výměna oken.
Okno je třeba osadit na líc fasády (nikoliv do osy zdiva) a osazovací spáru z vnější  a vnitřní strany opatřit tzv. okenními páskami (pásky zajišťující ochranu okenní spáry před vnitřní i vnější vlhkostí a před pronikáním vzduchu).  
Při osazení na líc fasády nevzniká ostění okna, které by bylo třeba izolovat. Na ostění je možné dát jen tenkou vrstvu izolace a ostění je tak izolováno zcela nedostatečně. Osazením oken na líc fasády je tento problém beze zbytku řešen. Pokud zateplování fasády přijde na řadu až v další etapě, budou vnější okenní pásky též chránit osazovací spáru okna před deštěm, větrem a hlavně před ultrafialovým zářením. Například PUR pěna ve spáře se vinou UV záření rozpadá.
Který typ okna vybrat?
Rozhodujícím by měl být parametr udávající schopnost celého okna, tedy zasklení i rámů, bránit ztrátám tepla.
Kritérium Součinitel prostupu tepla U (W/m2.K) Typ okna
Doporučení normy
ČSN 73 0540 1,2 Izolační dvojsklo
Doporučení pro nízkoenergetické domy 0,8 – 0,9 Izolační trojsklo nebo Heat Mirror
Doporučení pro
pasivní domy 0,6 Izolační trojsklo nebo Heat Mirror
Součinitel prostupu tepla U je definován za celé okno včetně rámu!

Fasáda
V další etapě je na řadě zateplení fasády – díky osazení okna na líc fasády stačí tepelný izolant jednoduše přetáhnout přes rám okna a celé osazení okna bude výborně tepelně izolováno.
Fasáda se obvykle tepelně izoluje kontaktním systémem (polystyren, tuhá minerální vlna, tuhé desky z konopí, slaměné balíky).
V případě vyšších tlouštěk tepelné izolace je možné použít měkkou izolaci v roštu. Toto řešení navíc může být levnější.
Kterou šířku izolace zvolit?
Kritérium Součinitel prostupu tepla U (W/m2.K) Přibližná tloušťka tepelné izolace nutná pro splnění kritéria
Doporučení normy
ČSN 73 0540 0,25 15 cm
Doporučení pro nízkoenergetické domy 0,17 – 0,19 22 − 25 cm
Doporučení pro
pasivní domy 0,15 30 cm
V případě, že existují v domě problémy s vlhkostí zdiva, které již nelze odstranit hydroizolací, je třeba řešit zateplení stěn tzv. systémem provětrávané fasády.
V tom případě materiál tepelné izolace (všechny měkké vláknité izolace) propouští vodní páru a konstrukční vzduchová mezera odvětrává přebytečnou vlhkost. Vzduchová mezera je pak ohraničena vnějším obkladem.
↓ Na obrázku skladba jednotlivých vrstev stěny s provětrávanou mezerou při zateplení měkkou vláknitou izolací v roštu. Použít lze dřevovláknité desky, lněné či konopné bloky, minerální vlnu. Kresba EnvIC, o. s.

↑ Zleva:
Vnitřní omítka
   Stávající zdivo
        Dřevěný rošt s vláknitou tepelnou izolací
             Vzduch proudící v provětrávané mezeře
                  Pojistná hydroizolace difúzně propustná
                       Vnější obklad – libovolný materiál odolný povětrnostním vlivům
Střecha
Střešní tepelná izolace se obvykle vkládá mezi krokve. Pokud by však tloušťka tepelné izolace zabírala pouze prostor daný výškou krokví, byla by zcela nedostatečná.
Tepelnou izolaci střechy nebo nejvyššího stropu lze dělat v jiné etapě než izolaci fasády.
Důležité však je, aby tepelná izolace fasády i střechy na sebe ve finále dobře navazovaly.
Vrstvu tepelné izolace mezi krokvemi je třeba doplnit další tepelnou izolaci, a to nad krokve, nebo pod krokve.
Izolace nad krokvemi je lepší, protože chrání i krokve samé.
Kolik centimetrů izolace vyžaduje tepelné izolování střechy?
Kritérium Součinitel prostupu tepla U (W/m2.K) Přibližná tloušťka tepelné izolace nutná pro splnění kritéria
Doporučení normy ČSN 73 0540 0,16 30 cm
Doporučení pro nízkoenergetické domy 0,11 – 0,12 35 − 40 cm
Doporučení pro pasivní domy 0,10 40 – 50 cm
Při rozhodování, zda bude přídavná izolace nad- nebo podkrokevní, hraje roli též to, zda měníme střešní krytinu, či nikoliv.
Při výměně krytiny je možné zároveň realizovat nadkrokevní tepelnou izolaci. Ta může být:
• Z tuhého materiálu (např. z tuhých dřevovláknitých desek nebo tuhé minerální vlny), který unese i střešní latě a krytinu.
• Z měkkého materiálu (měkkých dřevovláknitých desek, lnu, konopí, minerální vlny) mezi latěmi, které budou umístěny kolmo na krokve.
Pokud krytinu neměníme, provedeme dodatečnou tepelnou izolaci pod krokvemi ze strany interiéru (obvykle mezi latěmi umístěnými opět kolmo na krokve).



Střešní parozábrany a parobrzdy
Velmi důležitá je zejména u lehkých střech s dřevěným krovem správná instalace parozábrany nebo parobrzdy.
V domácnosti vzniká velké množství vodní páry vydechováním osob, vařením, praním, květinami aj. Tato vodní pára se nesmí dostat do konstrukce střechy, kde by kondenzovala a byla zdrojem problémů. Proto se na vnitřní „teplou“ stranu střechy instaluje celoplošná parozábrana nebo parobrzda.
Musí být dokonale slepena ve spojích (lepena proti tuhému podkladu) a těsně napojena na ostatní konstrukce v domě (na omítku zdiva pod střechou, na pozednici apod.).
Je-li parozábrana ke krokvím upevňována např. sponkováním, je třeba místa, kde jsou sponky, též přelepit.
K přelepování a napojování parozábran se používají speciální lepicí pásky (obvykle butylkaučukové) a tmely dodávané výrobcem parozábrany nebo specializovaným dodavatelem.
Parozábrana funguje zároveň jako vzduchotěsnící vrstva, která je důležitá zejména u nízkoenergetických a pasivních domů.

Izolanty v podkroví
Sedlová střecha a obytné podkroví bývají zdrojem problémů – střešní okna způsobují velké tepelné ztráty v zimě a naopak přehřívání interiéru v létě, podkroví má špatnou tepelnou stabilitu atd.
Technicky výhodnější je ponechat půdu nevytápěnou a provést zateplení podlahy půdy. Tedy zateplit nejvyšší strop domu.
Nepožadujeme-li podlahu půdy plně pochozí, je možné ji zateplit libovolnou měkkou tepelnou izolací − minerální vlnou, dřevovláknitými deskami, lnem, konopím, foukanou drcenou celulózou, ale i slaměnými balíky.
Tepelná izolace podlahy nevytápěné půdy je v místech, která nejsou navštěvována, nemusí proto splňovat žádné požadavky na povrchovou úpravu. Není vystavena ani působení povětrnostních vlivů – jedná se tedy o nejjednodušší a nejlevnější možnost tepelné izolace v domě.
↓ Tepelná izolace nejvyššího stropu / podlahy nevytápěné půdy,
kresba EnvIC, o. s.
 
↓ Tepelná izolace nejvyššího stropu / podlahy nevytápěné půdy nafoukáním drcené celulózy, foto Ciur, a. s.

Podlaha
Izolovat podlahu podsklepeného domu je poměrně jednoduché – zateplíme strop sklepa. A to buď kontaktním zateplovacím systémem, nebo levneji instalací „podhledu“ pod stropem sklepa, například sádrokartonem a vrstvou měkké tepelné izolace.
Podhled by neměl být utěsněn, aby vodní pára difundující podlahou do sklepa mohla bez problému procházet.
V domě bez podsklepení je třeba stávající podlahy odstranit a vytvořit nové souvrství s tepelnou izolací v podlaze. Když se pokládá hydroizolační vrstva podlahy, měla by již být provedena vodorovná hydroizolace stěn. V případě problémů s vlhkostí v podlaze je vhodné novou podlahu provést s provětrávanou vzduchovou dutinou (pokud je pro ni prostor).
Jak silnou izolaci vyžaduje podlaha na zemině?
Kritérium Součinitel prostupu tepla U (W/m2.K) Přibližná tloušťka tepelné izolace nutná pro splnění kritéria
Doporučení normy
ČSN 73 0540 0,3 14 cm
Doporučení pro nízkoenergetické domy 0,2 – 0,23 18 − 20 cm
Doporučení pro
pasivní domy 0,20 20 cm

↑ Provětrávaná vzduchová mezera pod novou podlahou, kresba EnvIC, o. s.

↑ Provětrávaná vzduchová mezera pod podlahou vytvořená plastovými panely (IPT panely). Podlahu nesou přímo tyto panely, fungují jako hydroizolace a zároveň vytvářejí pod podlahou vzduchovou mezeru, foto Lukáš Balík
Jak větrat
Po výměně oken a celkovém utěsnění domu je dům natolik těsný, že je třeba řešit způsob větrání domu. Lze je řešit různými způsoby:
• rovnotlakým větracím systémem se zpětným získáváním tepla, které vyžaduje vysokou vzduchotěsnost domu,
• podtlakovým větracím systémem bez zpětného získávání tepla,
• případně větráním okny, které je však značně energeticky neúsporné a nedokáže zajistit takovou kvalitu vzduchu jako větrací systém.
Užitečnou pomůckou pro rekonstrukci domu je i kniha Rekonstrukce domu na nízkoenergetický standard, kterou vydalo občanské sdružení EnvIC. Popisuje zateplování všech konstrukcí domu podle doporučení českých norem.
Při zvažování, jak a čím zateplit dům, se můžete s dotazy obrátit na informační centrum občanského sdružení EnvIC, telefon 377 220 323, ic.plzen@envic.cz. Hodiny pro veřejnost: pondělí 12–18, úterý 12–16, středa 12–18, čtvrtek 12–16.
Každý způsob zateplení je přehledně zobrazen názornou ilustraci a údaji o síle tepelné izolace. Všechny příklady v publikaci byly posouzeny tepelně-technickými výpočty na prostup tepla a difúzi vodní páry a odpovídají normám.

ZATEPLOVACÍ SYSTÉMY A PROVÁDĚNÍ DODATEČNÝCH TEPELNÝCH IZOLACÍ
Jak bylo uvedeno v předchozím přehledu existujících stavebních konstrukcí, většina stavebních konstrukcí starších budov nevyhovuje současným požadavkům na tepelné ztráty, a pokud chceme nějak výrazněji snížit spotřebu tepla na vytápění, je třeba provést dodatečné zateplení. K tomu účelu naštěstí existuje celá řada materiálů a technologických postupů, a tak zde vyvstává spíše problém správného výběru zateplovací technologie a optimalizace postupu s ohledem na dosažení rozumné doby návratnosti vložených finančních prostředků.
Vlastnímu procesu zateplení musí předcházet podrobná analýza aktuálního stavu budovy, identifikace konstrukcí, kde dochází k největším ztrátám a alespoň přibližné vyčíslení výše dosažitelných energetických úspor a odpovídajících nákladů na jejich dosažení.
Ukazuje se, že obvykle se nejrychleji navrátí investice do snížení ztrát oken, potom stropů nebo podkroví a nejdelší návratnost má izolace obvodových stěn.
Stručné a přehledné informace o zateplení lze najít na: http://www.energ.cz/index.phtml?polozka=52
4.1.        Možnosti snížení tepelných ztrát oken
Než se pustíme do jakýchkoliv úprav, je třeba posoudit stav oken a odstranit případné závady.
Těsnost okna se nejlépe posuzuje za studeného větrného dne. Všímáme si toho zda okno jde úplně dovřít, zda mezera mezi rámem okna a ostěním není příliš velká (lze to změřit tím, že do okna přivřeme např. kuličku plastelíny). Pokud je okno vybaveno nějakým druhem těsnění, ověříme zda je funkční a zda jej můžeme využít, nebo jej sundáme. Pozor - netěsnosti mohou být i mezi ostěním a stěnou.
Obecně lze říci, že okno by mělo být dobře zatmelené, natřené, okenní kování by mělo být funkční a okno se musí snadno a lehce zavírat. Teprve na takováto okna můžeme aplikovat následující postupy.
Jednotlivé postupy jsou seřazeny podle relativního přínosu resp. doby návratnosti. Ta pochopitelně závisí na dalších vlivech jako je cena tepla (paliva), způsob regulace vytápění, životní styl obyvatel a pod. Ne vždy úpravy oken přinesou očekávaný efekt; v bytě, kde jsou obyvatelé zvyklí "regulovat" teplotu pomocí otvírání oken, protože nejdou uzavřít topná tělesa, sebevětší investicí do zlepšení oken asi těžko něco ušetříme.
Podrobné a místy trochu netradiční) pojednání o oknech a jejich těsnění lze najít na http://astro.sci.muni.cz/pub/hollan/e_papers/stavby/okna/okna_tes_html/node1.html.
4.1.1        Zatěsnění spár mezi okenními křídly a rámem
Prakticky u všech starších oken jsou značné netěsnosti, a tudíž velká tepelná ztráta infiltrací. Zatěsnění spár je jednoduché opatření s nízkými náklady, krátkou dobou návratnosti a znatelným efektem. Na trhu existuje řada těsnicích profilů z různých materiálů.
• těsnění vsazované do drážky
• Z hlediska dosažitelné těsnosti a trvanlivosti jsou výhodné těsnicí profily ze silikonového kaučuku, které se vsazují do vyfrézované drážky. Tato těsnění se pod názvem EUROSTRIP k nám začala dovážet již začátkem 90-tých let a je s nimi dost zkušeností a existuje řada firem, které tento druh těsnění instalují. Cena za instalaci se pohybuje mezi 30 až 40 Kč za metr délky. Jejich výhodou je to, že těsní v poměrně velkém rozsahu šířky štěrbiny (od úplného zmáčknutí až skoro do 3/4 svého průměru). Také jejich životnost je dlouhá, protože materiál je odolný proti vlivům povětrnosti a slunečnímu záření. Obrázek 25 ukazuje, jak vypadá těsnění po 10 letech používání v okně, které je každý den otvíráno. Další výhodou je i možnost vyndání a opětovného vsazení těsnění při natírání oken.
•
•  
Obrázek 24: Těsnicí profil k zasazení do frézované drážky (foto K. Murtinger).
•
•  
Obrázek 25: Silikonové těsnění v drážce po 10 letech užívání (foto K. Murtinger).
•
• Řadu informací o tomto druhu těsnění najdeme např. na stránkách fy. SCANBIS http://www.scanbis.cz/ (Produkty - těsnění)
• nalepovací těsnění
• V některých oknech nebo dveřích nelze těsnění dávat do drážky. Zde se používají těsnění lepená.
• Silikonové trubičkové těsnění lepené silikonovým tmelem: http://www.infolinky.cz/tesneni.htm představuje funkčně shodnou alternativu k těsnění do drážky.
•  
Obrázek 26: Nalepovací silikonové trubičkové těsnění. Zdroj: http://www.infolinky.cz/tesneni.htm.
•
• Hodně se používají těsnění opatřená samolepicí vrstvou, která se nalepí na očištěný povrch rámu. Určitou nevýhodou je, že nejdou bez poškození sundat při natírání oken a pokud se na ně dostane syntetická barva dojde zpravidla k jejich poškození.
• těsnění kovovým páskem (kovotěs)
• Dnes se již nepoužívá, občas se s ním setkáme ve starších oknech. Pokud je funkční, okno jde dobře otvírat a nedrhne, můžeme jej ponechat na místě a případně dotěsnit jen některé úseky s použitím nalepovacího těsnění do sousední drážky.
• Zatěsněním oken dojde k podstatnému snížení infiltrace, často i pod hodnotu nutnou pro zajištění hygienicky nutné výměny vzduchu. To může být nebezpečné zvláště pokud jde o dům, kde je použit nábytek ze starších dřevotřískových desek, které uvolňují stopy formaldehydu nebo v domech, kam proniká z podloží radon. Je proto nutno pravidelně větrat nebo použít vhodný systém nuceného větrání (viz níže).
4.1.2.        Snížení ztrát radiací
Skoro polovina tepla se mezi skly okna přenáší radiací (tepelným sáláním). Jednou z nejjednodušších možností, jak tento přenos zablokovat, je umístění odrazné vrstvy mezi skla. Pokud se spokojíme s tím, že tato odrazná vrstva bude používána pouze v noci (ta v zimě trvá 2/3 času a teploty jsou nejnižší z celého dne), pak vrstva nemusí být průhledná a můžeme použít velmi levné plastové fólie s lesklým hliníkovým povrchem. Takové fólie se používají jako parotěsné zábrany při tepelné izolaci podkroví a stojí jen kolem 40 až 60 Kč za m2. Pokud tuto fólii navineme místo obyčejné látkové rolety a stahujeme ji na noc, pak se noční tepelné ztráty sníží zhruba o 1/3. Pokud se nechceme vzdát existující látkové rolety, můžeme lesklou reflexní fólii prostě jen volně přichytit k její vnitřní straně.

Obrázek 27: Okno s reflexní roletou (foto K. Murtinger).
Pokud chceme aby okno bylo průhledné, musíme sáhnout k dražšímu řešení - použít sklo s nanesenou speciální nízkoemisní vrstvičkou, kterým nahradíme obyčejné vnitřní sklo okna. Tato skla jsou pochopitelně dražší než běžné okenní sklo; u nás tato skla dodává např. firma STOPPROM (http://www.stopprom.cz/sklo.html). Udává se, že toto opatření sníží prostup tepla přibližně o 25 %. Podobně lze použít speciální nalepovací fólie s podobným efektem.
http://www.solarstop.cz/folie_vlastnosti.html
http://www.stimovia.cz/folie.htm
http://www.llumar.co.uk/

4.1.3.        Snížení ztrát konvekcí a radiací
• přidání dalšího skla
• Tento způsob se dobře uplatní u jednoduchých oken zasklených jedním sklem (např. na chodbách starých domů). Druhé sklo lze jednoduše přichytit na rám stávajícího okna. Podobně lze postupovat u dvojitých špaletových oken a za určitých podmínek je tento postup použitelný i u některých zdvojených oken. Pokud vyměníme jedno sklo v rámu okna za kvalitní izolační dvojsklo docílíme pochopitelně výraznějšího efektu. Existuje řada firem, které nabízejí výměnu běžného skla ve vnějším křídle okna dvojsklem uchyceným v plastovém rámečku (např. http://www.betsystem.cz/ nebo http://www.pozarniuzavery.cz/01/zobraz.php?ur=2_2_8).
•
•  
•
• Obrázek 28: Řez křídlem okna s dvojsklem vsazeným namísto jednoduchého zasklení. Zdroj: http://www.betsystem.cz/
•
• Prakticky jediná nevýhoda využití tohoto izolačního dvojskla spočívá v tom, že dojde ke snížení množství světla procházejícího do místnosti (projeví se to více u menších oken). Je to dáno tím, že rámeček dvojskla zabere určitou část plochy otvoru a tím, že světelná propustnost izolačního dvojskla je díky přítomnosti nízkoemisní vrstvy trochu menší než u původně vsazeného jednoduchého skla. Kombinace izolačního dvojskla s U = 1,3 W/m2.K s původním sklem ve vnitřním křídle je v současné době jedna z nejlepších možností jak výrazně zlepšit vlastnosti existujících oken.
•
• zařazení tepelně izolační vrstvy
• Dobře těsnící okenice s vložkou z tepelně izolačního materiálu (pěnový polystyren nebo polyuretan) je velmi účinná metoda na snížení nočních tepelných ztrát. Použijeme-li 5 cm izolačního materiálu dostaneme se na hodnotu U < 0,5 W/m2.K
• Výše uvedená opatření je pochopitelně možné a také vhodné kombinovat. Ve svém domě jsem stará špaletová okna napřed zatěsnil těsněním EUROSTRIP, potom jsem instaloval reflexní rolety a nakonec jsem v některých oknech použil 3 obyčejná skla a v jiných kombinaci kvalitního izolačního dvojskla ve vnějším křídle a jednoho skla ve vnitřním křídle. Takové okno má znatelně lepší tepelně - izolační vlastnosti než běžně užívaná plastová okna zasklená současným nejlepším dvojsklem s hodnotou U = 1,1 W/m2.K. Cena všech úprav byla kolem 1700 Kč/m2, což je sotva čtvrtina toho, co by stála výměna okna za plastové okno s dvojsklem.
•
•  
Obrázek 29: Pohled na špaletové okno s dvojsklem v plastovém rámečku ve vnějším křídle (foto K. Murtinger).

4.2.        Možnosti snížení tepelných ztrát stropů
Ve starších a zvláště přízemních budovách tvoří ztráty stropem poměrně velkou část celkových tepelných ztrát domu. Ve vícepodlažních domech jsou tepelné ztráty stropem posledního podlaží sice relativně menší, nicméně pro obyvatele bytů v nejvyšším podlaží stejně nepříjemné. Existuje řada způsobů jak tyto tepelné ztráty podstatně snížit.
4.2.1.        Izolace do dutiny stropu
U starých stropů, kde je mezi trámy vzduchová dutina, se přímo nabízí využít tento prostor pro vložení tepelné izolace. K tomu je nutno odkrýt podlahu půdy, která je zpravidla tvořena cihelnými dlaždicemi nebo betonovou mazaninou, pod ní je škvára a prkna tvořící záklop dutiny. Po odkrytí a vyčištění dutiny položíme na dno každého trámového pole parotěsnou zábranu a prostor těsně vyplníme deskami minerální nebo skleněné vlny. Použití pěnového polystyrénu zde není tak výhodné, vlna se lépe přizpůsobí nerovnostem trámů a hlavně je nehořlavá, takže ve dřevěné konstrukci nezvyšuje požární riziko. Izolace se zakryje původními prkny a na ně se položí vhodná podlaha půdy. Postup s obrázky najdeme např. na http://www.rockwool.cz/sw1466.asp.
Další možností je zafoukání dutin celulózovou izolací (Climatizer Plus http://www.ciur.cz/), které je mnohem snazší, protože nevyžaduje demontáž vrchní konstrukce podlahy. Pro zafoukání stačí malý otvor v každé dutině do něhož lze zasunout ohebnou hadici. Existuje i možnost otevřít prostor mezi trámy jen v několika místech v každém trámovém poli a dutinu zafoukat izolací CLIMATIZER (celulózová vlákna).
 
Obrázek 30: Izolace stropu celulózovými vlákny CLIMATIZER PLUS, 5 nosný trám, 6 záklop, 7 interiérový podhled.
Zdroj: http://www.ekoizolcb.cz/strop/index.html.
Podobné použití má i granulát z minerální vlny (http://www.ippolna.cz/kamvln.htm)
4.2.2.        Izolace položená nad stropem (na podlaze půdy)
Nevýhodou izolace do dutiny je to, že tloušťka izolace je omezena výškou trámů na 15 až 20 cm, což není vždy dostatečné, navíc trámy tvoří tepelný most, který zhorší izolační parametry až o čtvrtinu.
Další možností je položení tepelně izolační vrstvy nad strop (na podlahu půdy). Tato metoda je zvláště výhodná tam, kde se půda nijak nevyužívá; třeba tam, kde je malý sklon střechy. Opět je možné použít položení desek nebo rolí minerální či skleněné vlny nebo výše zmíněné zafoukání celulózovými vlákny či granulátem minerální vlny, který se zpracovává v aplikačním stroji přímo na stavbě a hadicemi může být dopravován až do vzdálenosti 100 m. Aplikace foukáním je podstatně rychlejší zejména v těžko přístupných prostorách, které by v opačném případě vyžadovali složitou a drahou demontáž konstrukce. Tloušťka foukané izolace (Climatizer Plus) není omezena a součinitel tepelné vodivosti je jen nepatrně vyšší než u minerální vlny ve formě desek (0,045 W.m-1.K-1). Bez problémů je možné realizovat potřebnou tloušťku izolační vrstvy. Důležité je aby prostor izolace byl odvětrán a aby jej střecha dokonale chránila před zatékáním vody.

Obrázek 31: Zafoukání stropu celulózovými vlákny. Zdroj: foto fy. CIUR a.s.
4.2.3.        Izolace z vnitřní strany stropu
Podobně jako v jiných případech (viz izolace stěn) je izolace z vnitřní strany konstrukce problematická z hlediska průběhu teplot v konstrukci a s tím spojeného rizika kondenzace vodní páry v konstrukci stropu. To je v případě dřevěného stropu vždy nebezpečné. Pokud se k tomuto řešení rozhodneme, volíme raději slabší vrstvu izolace a použijeme parotěsnou zábranu nebo materiál s velkým difúzním odporem (pěnový polystyren), abychom minimalizovali průnik vlhkosti do studeného stropu.
4.2.4.        Vytvoření a izolace podkroví
Elegantní způsob, jak se vyhnout izolaci stropu, je vytvoření dobře zaizolovaného a využívaného podkroví. Zde je pochopitelně hlavní efekt získání nového obytného prostoru, nicméně problém tepelných ztrát stropu je tím řešen také. Dokonce pokud je podkroví vytvořeno kvalitně, je celková ztráta domu s podkrovím stejná nebo nižší než byla ztráta před vytvořením podkroví, a díky tomu není pak třeba vyměňovat kotel ústředního vytápění za výkonnější typ.
Z hlediska umístění tepelné izolace máme dvě možnosti:
• tepelná izolace mezi krokve
• tepelná izolace nad krokvemi
Pochopitelně lze oba způsoby kombinovat a část izolace může být mezi krokvemi a část nad krokvemi.
4.2.4.1.        Izolace mezi krokve
Tento způsob izolace podkroví je zatím zdaleka nejběžnější: jeho hlavní výhodou je, že práci provádíme zevnitř, z půdního prostoru a nemusíme zasahovat do střešní krytiny. Přesto lze důrazně doporučit, aby před budováním podkroví byla střecha důkladně opravena.
Opět narážíme na stejný problém jako u izolace stropu - trámy střechy jsou zpravidla jen 15 cm vysoké a my potřebujeme použít izolaci o síle 20 až 35 cm. Zpravidla se to řeší pomocí příložek (prken), kterými trámy směrem dovnitř nastavíme, nebo tím, že izolaci provedeme ve dvou vrstvách, napřed mezi krokve a potom zevnitř, pod krokve. Tím také z větší části eliminujeme vliv tepelného mostu působeného dřevěnými trámy, které tvoří zhruba 15 % plochy střechy a jejichž tepelná vodivost je skoro 4x vyšší než u použitého izolačního materiálu. Podrobný popis pracovního postupu i s obrázky lze najít na stránkách fy. ROCKWOOL (http://www.rockwool.cz/sw1458.asp).
Tento druh izolace je velmi citlivý na netěsnosti v parotěsné zábraně a je třeba pracovat velmi pečlivě. U staveb prováděných firmou je nutný v této fázi důkladný stavební dozor. Pokud dochází k průniku vzduchu zevnitř do minerální vlny, účinnost izolace se snižuje (jde vlastně o tepelné ztráty infiltrací) a navíc může dojít ke kondenzaci vlhkosti, což dále zhorší izolační schopnost minerální vlny a může ohrozit dřevo (trvalá vlhkost vytváří příznivé podmínky pro dřevokazné houby).

Obrázek 32: Uložení izolace z minerální vlny mezi krokve a instalace parotěsné zábrany. Zdroj: prospekt fy. ROCKWOOL.
I zde je možné použít tepelné izolace z celulózových vláken (Climatizer Plus), který je zafoukán do vytvořené dutiny, kterou zcela vyplní bez možnosti vzniku tepelných mostů. Zabránění sesedání materiálu vlastní vahou je zajištěno jeho přehutněním (objem. hmotnost 35 - 65 kg/m3).
4.2.4.2.        Izolace nad krokvemi
Tento způsob izolace zcela odstraní tepelné mosty a problémy s vlhnutím dřevěných trámů a také poskytne maximum využitelného obytného prostoru, který může být navíc díky viditelnosti všech prvků konstrukce krovu docela zajímavý a esteticky působivý. Tento způsob tepelné izolace není zatím tak rozšířený, nicméně se s ním budeme asi setkávat stále častěji.
Na trhu se můžeme setkat v zásadě se třemi různými systémy:
• tepelně - izolační šablony z polystyrenu, které se dávají pod střešní tašky (například systém TERMODACH).
•
• Na tomto systému je přitažlivé to, že jej lze aplikovat na určité druhy taškových střech bez jakéhokoliv zásahu do krovu a latí. Prostě se sundají tašky, na latě se dají tvarované, navzájem do sebe zapadající šablony vyrobené z pěnového polystyrénu a na ně se položí tašky.
•
•  
Obrázek 33: Tepelná izolace podkroví systémem TERMODACH. Zdroj: http://www.thermodach.cz/
•
• desky z extrudovaného polystyrénu
• Tepelnou izolace je možno vytvořit na krokvích také položením desek z extrudovaného polystyrenu (například desky ROOFMATE vyráběné Dow Chemical Company), které jsou dostatečně pevné, aby na ně bylo možno přichytit střešní latě a taškovou krytinu, a jsou zcela nenasákavé. Není třeba dělat si starosti s kondenzací vlhkosti v tepelné izolaci, protože do tepelné izolace, kde by ke kondenzaci mohlo docházet, se vlhkost prostě nedostane. Nevýhodou extrudovaného polystyrenu je jeho hořlavost (používá se pochopitelně samozhášivý druh) a také relativně vysoká cena materiálu). Brožuru s podrobnými informacemi lze stáhnout z: http://www.dow.com/styrofoam/europe/uk/resource/gbtsdl01.htm
•  
Obrázek 34: Tepelná izolace nad krokvemi provedená pomocí speciálních desek z pěnového polystyrenu.
• Zdroj: http://www.dow.com/styrofoam/europe/cz/insulate/czinpr02.htm
•
• izolace z minerální vlny
• Jak bylo již uvedeno výše, minerální vlna se hojně využívá pro izolace podkroví a lze ji použít i na vytvoření izolace nad krokvemi. Izolační systém tohoto typu nabízí např. firma ROCKWOOL (viz Obrázek 17 a text).
4.3.        Možnosti snížení tepelných ztrát obvodových stěn
Tepelné ztráty obvodovými stěnami jsou tím významnější čím je dům menší a členitější (čím větší je poměr jeho povrchu k objemu). Užitná hodnota domu (obytný prostor) souvisí s jeho objemem. Ten roste přibližně s třetí mocninou rozměru (objem krychle V = a3). Tepelné ztráty závisí na ploše stěn a ta roste jen s druhou mocninou rozměru (povrch krychle S = 6.a2). U hotového domu již plochu stěn neovlivníme a nezbývá nám tedy nic jiného než se snažit snížit součinitel prostupu tepla obvodových stěn přidáním dodatečné tepelné izolace. Než se pro to rozhodneme, je třeba posoudit současný stav obvodových stěn a velikost tepelných ztrát těmito stěnami a zvážit jaké možnosti izolace přichází v úvahu, jaké je jejich cena a jakých úspor a doby návratnosti můžeme docílit.
Podle umístění tepelně - izolační vrstvy rozeznáváme:
• tepelná izolace z vnější strany stávající stěny
• Toto řešení má četné výhody a lze jej doporučit ve většině případů. Tloušťka tepelně - izolační vrstvy může být optimální, můžeme zabránit vzniku tepelných mostů, vlastní práce nezasahuje příliš do života obyvatel domu a vyřešíme současně renovaci fasády. Tím, že celá hmota stěn je umístěna v izolační obálce, dojde k výraznému zvýšení využitelné tepelné kapacity domu, což omezí pokles teploty v místnostech při přestávce ve vytápění, a také umožní lépe využít pasivních solárních zisků, pokud má dům větší jižní okna. Výrazně se také sníží přehřívání místností v období letních veder.
•
• tepelná izolace z vnitřní strany
• Toto řešení s sebou nese některé zásadní problémy. Tím, že tepelná izolace zamezí úniku tepla skrz stěny, dojde k výraznému poklesu jejich teploty. V místech kde tepelná izolace končí (výklenky oken, podlahy a stropy, vnitřní příčky) dochází na silně prochlazených místech k výrazné kondenzaci vodní páry a řadě následných problémů (vznik plísní, hniloba dřeva, narušování materiálu stěny mrznutím vody). Také pochopitelně dojde k silnému poklesu tepelné kapacity místnosti. Obecně lze říci, že pokud je to možné, je lépe se tepelné izolaci zevnitř raději vyhnout. Jsou případy, kdy je to jediná možnost, jak snížit tepelné ztráty stěnami (např. u historických budov s památkově chráněnými fasádami); pokud se pro dodatečnou tepelnou izolaci zevnitř rozhodneme, je velice důležité optimalizovat tloušťku izolace a správně navrhnout a provést parotěsnou zábranu a detaily ukončení izolace kolem oken, podlah apod.
Podle způsobu přichycení izolace na stěnu rozeznáváme:
• kontaktní systémy, kde je vrstva tepelné izolace nalepena na stěnu
• Z vrchní strany je izolace opatřena klasickou fasádní barvou. Výhodou kontaktního systému je především to, že je téměř nerozeznatelný od původní fasády (přítomnost izolace poznáme poklepem). Také umožňuje docílit maximálního efektu při minimální tloušťce izolačního souvrství. Jeho nevýhodou je malá propustnost pro vodní páru, a tudíž možnost kondenzace vlhkosti ve stěně. Platí to i do jisté míry i pro kontaktní systémy používající minerální vlnu nebo speciální děrované polystyrénové desky BAUMIT (http://www.baumit.com/cz/main4/sub2/08189/index.shtml). Je to způsobeno poměrně velkým difúzním odporem lepicího tmelu a tenkovrstvé omítky. Pokud chceme zateplit i jen mírně vlhké zdivo (při špatné hydroizolaci), je nutno použít systém odvětrané fasády.
•  
Obrázek 35: Řez kontaktním zateplením. Zdroj: http://www.rockwool.cz/sw26154.asp
•
• odvětrané fasády
• Izolace je vložená do roštu upevněného na stěnu a zakrytá vhodnými krycími deskami. Mezi krycí deskou a izolací je odvětraný prostor (platí jen u izolací z vnější strany). Tím, že izolace je vložena do roštu je možné použít i poměrně měkkých a vysoce prodyšných desek minerální vlny. Tím, že mezi vatou a krycími deskami je odvětraná mezera, není odchod vodní páry ze stěny prakticky nijak omezen. Naopak díky tomu, že tepelná izolace zvýší teplotu ve stěně a tím i parciální tlak vodní páry (na tom závisí jak moc se "snaží" vodní pára uniknout ze stěny), dojde ke snížení vlhkosti oproti stavu před zateplením. Vzduchová mezera zároveň snižuje tepelnou zátěž v letních měsících. Další výhodou tohoto systému je to, že se provádí suchou montáží bez závislosti na počasí a ročním období a umožňuje lépe postupnou práci svépomocí. Značnou nevýhodou je vyšší cena než u kontaktních systémů, obtížnější řešení detailů a v některých případech je náročnější na údržbu.
•  
• Obrázek 36: Odvětraná fasáda systému IKS Stein. Zdroj: http://www.flamex.cz/interstone.
• I zde je možné použít tepelné izolace z celulózových vláken (Climatizer Plus), který je nastříkán na libovolnou stávající konstrukci (jako izolant). Výhodou je rychlá aplikace při zachování vysoké "paropropustnosti" konstrukce. Vlastní zakrytí je prováděno lamelami z PVC. Např. firma CIUR má tento zateplovací systém certifikovaný viz. http://www.ciur.cz/.
•
• izolační přizdívka (sendvičová stěna)
• Izolace je zpravidla umístěna z vnější strany nosné (původní) stěny a je zakryta tenkou přizděnou stěnou, která zajišťuje její ochranu a určuje vnější vzhled. Tento způsob je jediný možný tam, kde je zapotřebí přidat velmi silnou vrstvu tepelné izolace (více než 20 cm). Základní nevýhodou je nutnost přistavění, resp. rozšíření základů.
•  
• Obrázek 37: Tepelná izolace s přizdívkou. Zdroj: http://www.sendwix.cz/html/default.htm.
4.4        Materiály pro tepelné izolace stěn
4.4.1.        Pěnový polystyrén
Dnes nejčastěji používaným materiálem pro kontaktní (lepené) izolace je pěnový polystyrén. Hlavní důvod jeho obliby spočívá v dobrých mechanických a tepelných vlastnostech, příznivé ceně a snadném použití. Jeho nevýhodou je velký difúzní odpor pro vodní páru a hořlavost.
Pro izolace se používají dva základní druhy pěnového polystyrénu:
• expandovaný
• vyrábí se z drobných kuliček (granulí) mírně napěněného polystyrénu, které se nasypou do forem ve tvaru kvádru a jsou působením vodní páry zahřáty na teplotu mezi 110°C a 120°C. Granule působením této teploty dále vypěňují, změknou a spojují se do víceméně homogenního bloku (je ale možno rozeznat jednotlivé kuličky). Potom jsou rozřezány horkým drátem na desky. Součinitel tepelné vodivosti = 0,035 až 0,051 W/mK (podle hustoty).
•
• extrudovaný
• vyrábí se vytlačováním horkého polystyrénu s přídavkem nadouvadel a výsledkem je homogenní struktura s malými a zcela uzavřenými bublinkami. Díky tomu je extrudovaný polystyrén zcela nenasákavý a je možné jej používat i v místech s trvalou vlhkostí (izolace stěn pod úrovní terénu). Součinitel tepelné vodivosti = 0,030 až 0,035 W/mK je mírně lepší než u polystyrénu expandovaného, cena je znatelně vyšší.
Podrobnější údaje o vlastnostech pěnového polystyrénu, sortimentu a cenách lze najít například na: http://www.bachl.cz/.
4.4.2.        Minerální vlna
Vyrábí se z taveného čediče a používá se ve formě desek pojených organickým pojivem nebo ve formě volné vlny či vlny přichycené na papír. Dnes existuje celá řada druhů s různými mechanickými vlastnostmi pro různé použití.
Desky z minerálních vláken se používají nejčastěji v odvětraných fasádách nebo i pro kontaktní systémy tam, kde je požadována nehořlavost (výškové budovy) nebo kde je vyžadován malý difúzní odpor, nebo je třeba izolovat válcovou stěnu.
4.4.3.        Skelná vlákna
Vlastnostmi a použitím jsou velmi podobná minerální vatě.
4.4.4.        Celulózová izolace
Vyrábí se rozvlákněním sběrového papíru (noviny časopisy), s přidáním boritých solí, které zaručují potřebné vlastnosti (stavební i tepelně - izolační). Dodává se v pytlích, ale aplikaci mohou provádět pouze certifikované firmy vybavené potřebnou technikou. Aplikace:
• Suchý způsob:
• Suchý materiál (vypadá jako ovčí vlna) se "zafouká" do konstrukcí čímž se stoprocentně vyplní dutiny a sníží se tak výrazně součinitel prostupu tepla. Objemová hmotnost takto aplikované hmoty činí 27 - 40 kg/m3 při volném foukání a 35 - 65 kg/m3 při vyplňování dutin (platí i pro svislé či šikné stěny, příčky apod.). Tímto způsobem lze zateplovat také dvouplášťové střechy bez demontáže vrchní konstrukce.
•
• Mokrý způsob:
• Suchý materiál (např. Climatizer Plus) se ve stříkacím zařízení smíchá s pojivy a vytvoří vlhkou přilnavou směs, která se dále stříká na konstrukci. Tyto nástřiky se používají jako izolant pro odvětrávané fasády (zakryté lamelami z PVC), dále pro akustické izolace a protikondenzační nástřiky (obvykle ocelových konstrukcí). Objemová hmotnost takto aplikované hmoty činí 50 - 90 kg/m3.
•
• Jedním z největších výrobců je společnost CIUR a.s. viz. http://www.ciur.cz/ s výrobkem Climatizer Plus.
4.4.5.        Tmely a tenkovrstvé omítky
Slouží v kontaktních systémech k lepení desek na stěnu, k přilepení výstužné síťoviny a k vytvoření pevné povrchové úpravy. Dnes se nejčastěji používá kombinace vodného roztoku akrylátové disperze, cementu a dalších přísad.
4.4.6.        Výztužná síťovina
Úkolem výztužné síťoviny je zabránit praskání tenkovrstvé omítky v místech mezer mezi deskami. Používá se zpravidla síťovina ze skleněných vláken ze skloviny odolné proti působení alkalického prostředí.
4.4.7.        Praktické provedení dodatečných izolací stěn
Dnes se všeobecně doporučuje používat certifikované zateplovací systémy, které se dodávají a používají jako celek. Firma, která takovýto certifikovaný zateplovací systém instaluje, je výrobcem systému proškolena a má o tom také příslušný certifikát. Tímto způsobem lze zajistit dosažení dobré kvality a trvanlivosti izolace. Vlastní technologický postup je poměrně složitý, zájemci se s podrobnostmi mohou seznámit na www stránkách dodavatelů takovýchto systémů:
Dodatečná tepelná izolace z vnější strany s použitím desek pěnového polystyrénu http://www.czb.cz/dokumenty.php?str=11
Dodatečná tepelná izolace z vnější strany s použitím desek minerální vlny http://www.rockwool.cz/sw1460.asp#2



Tepelná izolace

Základním parametrem pro posouzení tepelně technických vlastností izolace je součinitel tepelné vodivosti, který udává výkon (tzn. teplo za jednotku času), který projde každým čtverečním metrem desky tlusté 1 metr, jejíž jedna strana má teplotu o 1 kelvin vyšší než druhá.
Rozdělení tepelných izolací z hlediska použitého materiálu:

   MINERÁLNÍ VLNA
   PĚNĚNÉ PLASTY
   MATERIÁLY NA BÁZI PAPÍRU – CELULÓZY
   NETRADIČNÍ MATERIÁLY
   OSTATNÍ IZOLAČNÍ MATERIÁLY


MINERÁLNÍ VLNA

   vyrábí se tavením hornin (čedič, křemen)
   má nízký difuzní odpor, a tím vysokou paropropustnost (dům může "dýchat")
   součinitel tepelné vodivosti tohoto materiálu λ je od 0,035 W/m·K

Využívá se jako tepelná i akustická izolace ve formě desek či rohoží. Minerální vlákna mohou být strusková, čedičová, skleněná, keramická, syntetická (textilní).

ilustrační foto

Zdroj: BAUMIT, spol. s r. o.

PĚNĚNÉ PLASTY

Jedná se o polystyreny, polyuretany, fenolické a rezolové pryskyřice, kaučuk, PVC, PE a pěnové sklo.

Nejčastěji využívané pěněné plasty:

   pěnový polystyren EPS
       produkt polymerace styrenu, který je následně zpěňován a nařezán do bloků
       samozhášivý materiál
       součinitel tepelné vodivosti (od λ = 0,037 W/m·K)
       nízká hmotnost, odolnost vůči cementu
       nízká cena

Při aplikaci se kotví buď pouze lepením nebo lepením a mechanicky.

ilustrační foto

Zdroj: BAUMIT, spol. s r.o.

   extrudovaný polystyren
       nenasákavý materiál
       lze použít i jako hydroizolaci
       velmi pevný

Vyrábí se z něj desky s polodrážkou nebo hranou, využíván je zejména pro izolaci soklu nebo základových desek.

ilustrační foto

Zdroj: BAUMIT, spol. s r.o.

MATERIÁLY NA BÁZI PAPÍRU – CELULÓZY

   celulózové tepelněizolační materiály se vyrábějí z recyklovaného novinového papíru (základní surovinou je tedy v prvopočátku dřevo)
   absorbují vodní páru a předávají ji dál do konstrukce
   výborné tepelné vlastnosti (λ = 0,039 – 0,043 W/m·K)
   je nutné počítat s takzvaným "sedáním"( při aplikaci je proto nutné hmotu zhutnit)

Nanáší se nástřikem a dostanou se i do míst, kam by bylo obtížné uložit rohožové izolace. Jsou velmi vhodné k rekonstrukcím nebo dodatečnému zateplování (není nutné demontovat celou konstrukci). Využívá se také drcený starý papír, voštinové desky, vlnité desky z asfaltového papíru.

ilustrační foto

Zdroj: CIUR a. s.

NETRADIČNÍ MATERIÁLY

   konopí
       technická rostlina
       rychlá obnovitelnost (roste mnohem rychleji než dřevo)
       zdravotně nezávadný, prodyšný materiál (faktor difuzního odporu μ = 2 – 6), zaručuje zdravé mikroklima – příjemné bydlení
       dlouhá životnost (nejméně 50 let, pokud není ve velmi vlhkém prostředí)
       pevný, odolný proti škůdcům a hnilobě
       vysoká tepelná kapacita (c = 2100 J/kg·K)
       dobré tepelné vlastnosti (λ ≈ 0,04 W/m·K)

Z konopí se vyrábí tepelněizolační desky nebo rouna, které je možné použít v exteriéru i interiéru. Osazují se nejčastěji do lehkých ocelových nebo dřevěných rámů nebo je možné je při vyšší objemové hmotnosti aplikovat přímo na povrch stavební konstrukce (ETICS). Je třeba je však ochránit před vnějšími klimatickými vlivy. Konopí se také využívá ve formě foukané sypké izolace aplikované na těžce přístupná, nepravidelná místa.

ilustrační foto

Zdroj: CANABEST s. r. o.

   sláma
       levný stavební i tepelněizolační materiál
       ve spojení s hliněnou omítkou má vysokou požární odolnost (až 90 minut)
       nízká odolnost proti vlhkosti (nutno chránit omítkou nebo obkladem)
       součinitel tepelné vodivosti slaměných izolací λ je přibližně 0,1 W/m·K

Využívá se jako součást zdících materiálů, jako střešní krytina, tepelná izolace, případně i součást nábytku.

ilustrační foto

Zdroj: Ekobydlení.eu

   ovčí vlna
       vlna se speciálně upravuje proti hnilobě a plísním
       recyklace se provádí kompostováním
       rychle a účinně pohlcuje a uvolňuje vodní páru
       součinitel tepelné vodivosti λ = 0,038 W/m·K

ilustrační foto

Zdroj: ČESKÝKUTIL.cz

OSTATNÍ IZOLAČNÍ MATERIÁLY

Dále se jako izolace používají materiály na bázi dřeva (dřevovláknité, dřevotřískové, dřevoštěpové materiály, korek, kokosová vlákna, piliny, rákosové rohože), minerální materiály (expandovaný perlit nebo břidlice, struska, křemelina, keramzit, popílek) nebo vakuová izolace.
Tepelné mosty Tepelné ztráty Energetická náročnost budov

   Osobní poradenství
   Top 10 tipů pro úspory

Tepelné mosty

Tepelnými mosty nazýváme místa, jimiž dochází ke zvýšeným únikům tepla z vytápěného prostoru, resp. místa, kudy uniká na jednotku plochy mnohem více tepelné energie než okolní konstrukcí při stejné ploše. Tepelný most si můžeme představit jako proud vody vytékající z naplněné hráze skrze prasklinu. V praxi se tepelné mosty projevují chladnějším místem v interiéru a nebo naopak teplejším místem v exteriéru, pokud je pochopitelně interiér teplejší než exteriér.

Zvýšený tepelný tok proudící z teplé místnosti často vyvolává kromě vyšších tepelných ztrát také problémy spojené s vyšší koncentrací vlhkosti v daném místě (vznik plísní, nižší životnost stavebních prvků a konstrukcí).

Tepelné mosty mohou být:

   systémové; takové tepelné mosty se neustále pravidelně opakují a jejich vliv musí být při výpočtech vždy zahrnut již do součinitele prostupu tepla konstrukcí. Jde například o krokve, mezi kterými je tepelná izolace v podkroví, o maltové lože u zděných staveb nebo o různé příčky u tepelně izolačních tvarovek, které jsou určeny pro prolití betonem. Při stavbě domu je velmi důležité kontrolovat, zda dodavatel skutečně provádí stavbu tepelně izolační maltou (jak obvykle předepisuje stavební projekt), nebo zda "šetří" a používá ke zdění normální maltu.
   nahodilé; tyto tepelné mosty se v konstrukci pravidelně neopakují. Mohou být buď lineární (liniové – např. při nesprávném napojení konstrukce podlahy a stěny) nebo bodové (např. při prostupu ocelového I-profilu obvodovou konstrukcí nebo ukotvením tepelné izolace).
   tepelné vazby jsou styky dvou různých konstrukcí. Nejde tedy o klasický tepelný most, kdy je tepelná izolace zeslabena či přerušena jinou konstrukcí, ale kde dochází ke zvýšenému tepelnému toku díky styku dvou a více různých konstrukcí, jako je například napojení stropní konstrukce na obvodovou stěnu, napojení stěny na okno, napojení stěny na základy apod.


Dále lze tepelné mosty rozdělit na:

   stavební (napojení dvou konstrukcí, např. základ a stěna, stěna a okno či dveře, prostup potrubí);
   geometrické (geometrické změny konstrukce, např. roh stěn, uskočení);
   systematické (v konstrukci se opakující místa s horšími tepelně izolačními vlastnostmi, např. krokve mezi izolací ve střeše, maltové lože mezi cihlami);
   konvektivní (zde může docházet k přenosu energie přes tepelnou izolaci prouděním, např. v netěsných střešních konstrukcích).




Aby teplo neuteklo
Tepelná izolace má chránit před venkovním chladem a před únikem tepla z obytných prostor. Ale současně by měla také zajistit, aby v domě vládlo příjemné, po celý rok stabilní vnitřní klima...

Ceny energií neustále rostou, a tak stále platí úsporný bonmot: Nejlevnější je ta energie, kterou vůbec nespotřebujeme!

Česká republika patří mezi země s nejvyšší spotřebou energie na obyvatele. V domácnostech převážnou většinu energie spotřebujeme na vytápění, ale zanedbatelná není ani letní spotřeba energie na klimatizaci.

Chybějící či nedostatečná tepelná izolace přitom s sebou nese nejen velké tepelné ztráty a stále vyšší náklady na vytápění, ale také riziko poškození zdiva vlivem promrzání.
Dvě „mouchy“ jednou ranou

Chcete jednat ekonomicky a zároveň šetřit životní prostředí? Při stavbě či rekonstrukci svého domova můžete obého dosáhnout důkladným zateplením. Zkušenosti ukazují, že úspory energie mohou činit 20 až 30 % z celkové spotřeby na vytápění.

zateplení střechy
Pokud chceme k vytápění efektivně využívat obnovitelných zdrojů energie, neobejdeme se bez kvalitního zateplení budovy. Výši skutečně dosažených přínosů zateplení samozřejmě výrazně ovlivňuje kvalita návrhu i provedení.

Zateplování budov přitom patří mezi výjimečné stavební technologie, které jsou k investorovi velmi přátelské, neboť vložené finance se vracejí v úsporách.

Investovat do energeticky úsporných stavebních úprav se tedy vyplatí: Částky, které ušetříte v důchodovém věku na topení budou vlastně jakýmsi velmi výhodným úrokem z částky, kterou jste do zateplení vložili. Kvalitní tepelnou izolaci domu tak lze bez nadsázky označit za nejlepší způsob důchodového pojištění. Zateplení může pomoci i při řešení bytové krize: umožňuje upravit rekreační stavby na trvale a úsporně obyvatelné.
Správný postup při zateplování

Často se podceňuje příprava a vlastní provedení zateplení. Bez dobré přípravy probíhá provádění chaoticky a s řadou chyb. Vzrůstá riziko volby nevhodných materiálů a nedodržení technologického postupu, jednotlivé kroky nebývají provázané a obvykle celé dílo skončí s výrazně nižším výsledným účinkem.

projekt domu
Zateplování přitom klade na zhotovitele nejvyšší nároky − patří k řemeslně novým činnostem, které jsou citlivé na dodržování technologické kázně, na kvalitu a správné uplatnění vstupních materiálů.

Nejde o maličkost: Pokud se podaří vyrobit při zateplování zmetek, málokdo přizná chybu na své straně. Například stavebník to, že ve snaze ušetřit neměl projektovou dokumentaci, že si špatně vybral prováděcí firmu, že nebyly plněny technologické podmínky nebo že se kombinovaly nejlevnější materiály různých výrobců.

Obdobně postupují prováděcí firmy. Zhusta pak stavebník i realizační firma svá vlastní pochybení zastírají tvrzením, že zateplování nakonec způsobí spíše problémy a že je lepší ho vůbec nedělat.

Při projekčně a řemeslně správném přístupu je však zateplení kvalitní technologií s dlouhodobě ověřeným účinkem i životností.
Důležité: energetický audit a projektové práce  

Správný postup musí obsahovat následující kroky:

   * energetický audit
   * zpracování projektové dokumentace
   * výběr zhotovitele
   * vlastní provedení

energetický štítek domu

Energetický audit stanoví energetickou bilanci současného a reálného budoucího stavu (navrženého ve variantách), doplněnou o zhodnocení ekonomických podmínek provedení a provozu. Vybraná varianta vymezí zadání pro následný projekt zateplení.

Energetický audit tak stavebníkovi dává se zárukou technicko-ekonomický podklad pro rozhodování v oblasti, kde se dosud řídil buď odhadem, nebo radami od známých či sousedů.

Projektová dokumentace i energetický audit bývají považovány za zbytečné formality, které prodražují celou akci. Ovšem oprava první závady po instalaci zateplení bývá dražší než cena dokumentace, která riziko chyb výrazně snižuje.

Navíc bývá jedním z požadovaných dokladů při rozhodování o státních podporách v programech úspor energie a regenerace domů a při jednání o půjčkách ho vyžadují i banky.

Projektová dokumentace slouží jako podklad pro vydání stavebního povolení i při povolení stavby formou ohlášení. Je z ní patrný rozsah a kvalita stavebních prací, jejich návaznost a proveditelnost. Umožňuje posoudit, do jaké míry jsou záměry stavebníka v souladu s veřejnými zájmy (zejména se stavebním zákonem a jeho vyhláškami) a vytváří základní podklad pro smluvní jednání o realizaci zateplení. Instalace zateplení bez projektové dokumentace se obvykle obrátí proti stavebníkovi.

projektová dokumentace k zateplení

Je-li provedená projektová dokumentace podle energetického auditu součástí smlouvy, omezují se na minimum i spory mezi zhotovitelem a stavebníkem o rozsahu a kvalitě prací, zejména v závěru akce. Bez těchto dokladů se neobejde účinný technický stavební dozor i přejímka hotového díla.
Stavební řízení

Zateplení domu podléhá stavebnímu řízení. O rozsahu řízení rozhoduje místně příslušný stavební úřad. Ze stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek vyplývá, že zateplení se (až na výjimky) má provádět pouze na základě stavebního povolení. Výhodou pro stavebníka je přísnější kvalitativní přejímka zateplení při předávání díla k užívání.

I tehdy, když je zateplení prováděno jen na ohlášení stavebnímu úřadu, má stavebník jednoznačnou povinnost prokázat a doložit splnění obecných technických požadavků na výstavbu podle vyhlášky ministerstva pro místní rozvoj (č. 137/1998 Sb.).
Kterou firmu vybrat?

Zhotovitele stavby vybírejte pečlivě a oslovte více firem. V zadání jasně vymezte rozsah prací i požadavek na prodlouženou záruku (5 až 10 let).
Zvláště podezřelé jsou nabídky s nereálnými lhůtami dodání a s příliš nízkou cenou – spěch i nízké ceny zvyšují pravděpodobnost, že odevzdané dílo nebude mít potřebnou kvalitu.

Důležité je ověřit kvalifikaci zhotovitele (živnostenský list, osvědčení o proškolení v práci se zateplovacím systémem, reference). Nabídky prací musejí odpovídat projektové dokumentaci, nabízené třídě kvality a způsobu provedení. Nejlepší je, když vám s vyhodnocením nabídek a volbou pomůže nezávislý odborník.

řemeslník zatepluje obvodové zdi polystyrenem

Základní podmínkou je kvalitní smlouva o dílo (např. zformulovaná podle občanského zákoníku). Správnou formulací lze předejít neplnění smluvních závazků či případným nejasnostem a sporům. Smlouva o dílo by vždy měla obsahovat:

   * rozsah prací
   * lhůty plnění
   * smluvní cenu (pevnou nebo způsob jejího určení, vždy včetně DPH)
   * platební podmínky
   * kvalitativní podmínky díla (vhodná je například formulace: „dílo musí splňovat všechny požadavky platných českých norem“)
   * požadavek užití ověřeného zateplovacího systému a jeho třídu kvality
   * záruční dobu (lhůty pod 5 let jsou nevýhodné, výrazně nad 10 let podezřelé)
   *
     Aby byla dodržena požadovaná kvalita díla, lze rozhodně doporučit jak technický dozor stavebníka, tak i autorský dozor projektanta.
     sankce při neplnění smlouvy
   * podmínky odstoupení od smlouvy
   * podmínky převzetí dokončeného díla
   * pojištění díla a jeho záruk ve prospěch stavebníka

Pokud se vyskytnou pochybnosti o kvalitě a nedojde k dohodě o způsobu odstranění nedostatků, technický dozor by měl stavbu pozastavit a včas přizvat nezávislého znalce.

Základním dokladem o postupu provádění stavby při zateplování je stavební deník. Jeho vedení patří mezi zákonné povinnosti zhotovitele.
Přejímka zateplení

Řádné ukončení zateplování a podrobnosti přejímky mají být upřesněny ve smlouvě již před zahájením prací.

O přejímce zateplení se sepíše datovaný zápis, který podepíší obě strany. Tím přechází na objednatele vlastnické právo a nebezpečí škody na zhotoveném díle (až do podpisu nesl riziko zhotovitel).

Současné právní úpravy nepřipouštějí, aby objednatel převzal zateplení s vadami a nedodělky, které nebrání jeho užívání. Dodavatel o předání s vadami a nedodělky často usiluje, ovšem pokud nás k tomu jako objednatele přemluví, velmi často se pak jen velmi obtížně domáháme odstranění nedostatků

Co to je, když se řekne součinitel prostupu tepla U

Výrobci kvalitních oken, která dobře izolují a nerosí se, splňují přísné požadavky platné normy (ČSN 73 0540-2:2005), která stanoví detailní technické požadavky na tepelnou ochranu budov. Pro laika je to  těžko srozumitelná četba. Nicméně se hodí vědět, co znamenají dva zcela konkrétní parametry. Při nákupu oken jsou tyhle parametry důležitým srovnávacím kritériem a obvykle také vysvětlením cenových rozdílů.

Zmíněná norma především požaduje nízkou hodnotu součinitele prostupu tepla označovaného písmenem U − nanejvýš 1,8 W/m²K (a to ještě za ideálních podmínek vnitřní teploty 20 stupňů Celsia a relativní vlhkosti 50 procent, které třeba v koupelně zdaleka neplatí).

Doporučená hodnota U míří dále − až na hranici 1,2 W/m²K.
Další parametr: nejnižší přípustná teplota

Dalším podstatným požadavkem normy je zvýšení hranice nejnižší přípustné teploty na vnitřním povrchu konstrukce (při nižší teplotě by se na povrchu srážela vlhkost). V místnostech s nepřerušovaným vytápěním nesmí teplota na vnitřním rámu okna klesnout pod 10,2 stupně Celsia, respektive pod 9,2 stupně Celsia (to tehdy, pokud jsou otopná tělesa umístěna přímo pod okny a jsou v provozu trvale bez přerušení).
Jak normu splnit?

U dřevěných oken je základní podmínkou pro splnění požadavků normy patřičná tloušťka rámového profilu. Ta činí minimálně 86, lépe 88 mm (pro měkké dřevo stačí 78 mm).

Vedle toho je nutná hloubka zasklívací drážky mezi sklem a rámem nejméně 25 mm (raději 28 až 30 mm) a důkladné těsnění spáry mezi okenním křídlem a pevným rámem (tzv. funkční spára).

Pro kvalitu plastových oken je rozhodující konstrukční řešení rámového profilu. K dosažení požadovaných parametrů je zapotřebí minimálně pětikomorová konstrukce rámů. Hloubka zasklívací drážky a kvalita těsnění funkční spáry platí stejně jako u oken dřevěných.

Nejhůře jsou na tom hliníková okna. Hliník je totiž vodič, a tak hlavní roli zde hraje technické řešení přerušení tepelných mostů v konstrukci (dutina vyplněná pěnovým polyuretanem, minimální šířka 28 až 38 mm). Ani hliníkovým konstrukcím nelze odpustit dokonalé těsnění funkční spáry a hloubku zasklívací drážky nejméně 25 mm.

Výměna oken
Okenní spáry

Shrnutí aneb co všechno určuje tepelné kvality okna?

Velikost plochy prosklení a vlastnosti skla (moderní izolační dvojsklo s výplní z argonu a pokovením vnitřního skla má U = 1,1 W/m²K a nižší)

Materiál distančního rámečku (plast, příp. nerezová ocel - nikoli hliník)

Způsob osazení dvojskla (trojskla) do okenního křídla (hloubka zasklívací drážky či aspoň vnitřní polodrážky minimálně 25 mm)

Kvalita rámu a křídla (zvětšená tloušťka profilu, plastový profil pokud možno pětikomorový, max. rozměr okna 150 x 150 cm)

Důkladné těsnění funkční spáry mezi rámem a křídlem (pro vyšší podlaží je spolehlivější dvoustupňové: dešťová zábrana ve vnější dutině, větrová v oddělené vnitřní dutině)

Kvalita provedení připojovací spáry mezi stavbou a rámem okna

Kompletní dodávka a odborná montáž okna.

Stěžejní pro celkovou kvalitu okna je také kvalita řešení tří základních spár:
připojovací (mezi stavbou a rámem okna)

Připojovací spára nesmí propouštět žádnou vodu ani vzduch a zároveň musí umožnit dvě věci: jednak vzájemnou prostorovou roztažnost (dilataci) okna a stavby vlivem změn teploty a vlhkosti, jednak provedení potřebného kotvení okna.
funkční (mezi pevným rámem okna a rámem okenního křídla)

Funkční spára musí mít také nulovou propustnost vody, ale v přísně omezeném množství, které udává norma, má propouštět vzduch (spárová průvzdušnost). Navíc musí zajistit požadovaný způsob otevírání okenního křídla.
zasklívací (mezi rámem křídla a prosklením okna)

Zasklívací spára nesmí propouštět vodu ani vzduch a musí umožnit vzájemnou roztažnost (dilataci) prosklení a rámu okenního křídla.
Těsnění funkční spáry rozhoduje o kvalitě

Spára mezi pevným rámem okna a rámem pohyblivého okenního křídla, tzv. funkční spára, musí být důkladně utěsněna hned z několika příčin: k vnitřnímu povrchu rámu tudy může pronikat

   vlhkost
   chladný vzduch
   zvýšený hluk

Rozlišujeme dva konstrukční systémy těsnění funkční spáry: jednostupňový a dvoustupňový. Liší se ve zdánlivém detailu, ale rozdíl jejich výsledného působení může být (zvláště při nedokonalém provedení) značný.
Dvoustupňové těsnění

má na vnější straně konstrukce dešťovou zábranu, která je od vnitřní větrové zábrany oddělena středovou těsnicí přepážkou. Proto se u této konstrukce často užívá pojem středové těsnění.

Středová přepážka zajistí, že vlhkost a studený vnější vzduch se na vnitřní stranu konstrukce vůbec nedostanou a větrová zábrana, která má za úkol zajistit hygienicky nutnou spárovou průvzdušnost, tak může uvnitř „pracovat“ bez rušivých vlivů vody, ultrafialových paprsků a střídání teplot. Středová těsnicí přepážka navíc utlumí i hluk.
Jednostupňové těsnění

Jestliže v těsnicím systému chybí středová přepážka, mluvíme o těsnění jednostupňovém neboli dorazovém (spára se dokonale utěsní doražením okenního křídla k rámu). Někdy může jít o dvojitý doraz – na vnitřním i vnějším okraji rámu.

V dorazovém systému je sice obtížnější docílit kvalitní izolace proti vodě, chladu a hluku, nicméně při správném provedení dosahuje i tato konstrukce parametrů, které vyhovují jak z hlediska uživatelského komfortu, tak i požadavků normy.

Jen v případě levných neznačkových oken či řemeslné nedbalosti při instalaci zde hrozí zatékání a prochlazování vnitřního povrchu rámu. Výhodou tohoto systému je o něco nižší cena, ale chcete-li mít jistotu, bude bezpečnější používat ho spíše v nižší úrovni nad terénem, kde nebude tolik namáhán.
Úvod do tajů U

Tepelné kvality prosklení a rámu určuje součinitel prostupu tepla. Dříve se označoval písmenem k (stále je zažitý pojem „káčko“), dnes se ovšem značí U. Až do roku 2002 připouštěla norma jeho hodnotu pro celé okno ve výši do 2,9 W/m²K, pak ale výrazně přitvrdila: součinitel prostupu tepla pro celé okno nesmí přesáhnout hodnotu 1,8 W/m²K, pro nová okna je doporučena dokonce hodnota U = 1,2 W/m²K.

„Součinitel prostupu tepla je vlastně jediný parametr, který určuje přímo tepelné kvality okna,“ vysvětluje Zbyněk Svoboda, odborník na tepelné konstrukce ze Stavební fakulty ČVUT v Praze. „Ze strany, kde je vyšší teplota, uniká na druhou stranu část tepla: v zimě ven, v létě zpravidla dovnitř. Čím nižší je hodnota tohoto úniku, tím lépe. Konkrétní hodnota U vyjadřuje množství tepla, které unikne metrem čtverečním konstrukce při teplotním spádu 1 Kelvin (= 1 °C).“

U špičkových současných oken může být tepelná izolace prosklení o něco kvalitnější než tepelná izolace rámové konstrukce (u starších oken tomu bylo většinou naopak). Pokud je rozdíl mezi tepelnými parametry prosklení a rámu znatelný, celkovou kvalitu okna to výrazně snižuje. Pokud má okno jako celek kvalitní parametry, vystupuje do popředí požadavek přerušení tepelných mostů v rámu a na okrajích skel: Právě u kvalitního okna se totiž v plné míře projeví slabé místo!

Slabé místo v konstrukci se nazývá tepelný most. Jde o místo, které vede teplo lépe než jeho okolí. V případě okna je to celý rám a okraj dvojskla. Tepelný most znamená vždy slabinu: Cílem je teplo zadržet, aby neunikalo! Proto se vytvářejí konstrukce s přerušeným tepelným mostem.

Schéma izolačních prvků okna
Izolační vlastnosti skel

Nemalé náklady za vytápění vám ušetří rovněž parametry zasklívací jednotky − tepelně izolačního dvojskla či trojskla. Jestliže u zasklívací jednotky dosáhnete součinitele prostupu tepla U = 1,1 W/m²K, znamená to oproti dříve běžné hodnotě U = 2,9 W/m²K snížení tepelných ztrát plochou prosklení téměř na třetinu, a to trvale bez povrchové kondenzace vodních par.
Vezměme si příklad základní sestavy izolačního dvojskla: dvě skla Float (čiré tabule plochého skla) tloušťky 4 mm, mezi nimiž je vzduchová mezera 16 mm. Takové dvojsklo má součinitel prostupu tepla U v rozmezí 2,8 až 3,0 W/m²K.

V dutině mezi skly se teplo šíří vedením (v přímém směru od jednoho skla ke druhému), prouděním (všemi směry) a zářením (sáláním ve směru dopadajících paprsků). Pro kvalitu izolačního dvojskla je proto podstatná:

   šíře dutiny (nejméně 16 mm)
   výplň (vzduch nebo vzácný plyn, nejčastěji argon)
   emisivita povrchu skel (kolik tepla vydává, tedy propouští dále)

Jaká jsou dvojskla se zlepšenými parametry tepelné izolace?

Na vnitřním skle mají z vnitřní strany nanesenu tenkou vrstvu oxidu kovu nebo tekutého čistého kovu (například stříbra) a mezeru mezi skly vyplňuje argon či krypton (dražší, ale účinnější). Ten v dutině omezuje šíření tepla vedením, zatímco sálání tepla brání vrstvička pokovení na vnitřním skle (buď teplo pohltí, nebo je odrazí zpět).

Parametry ještě zlepší plastový distanční rámeček na obvodu rámu, protože plast není vodič. Při souběhu všech těchto prvků mohou sestavy izolačních dvojskel vykazovat součinitel prostupu tepla 1,1 W/m²K nebo ještě nižší.

Chcete tepelně-technické vlastnosti izolačních dvojskel zlepšit na maximum? Pak použijte speciální fólii Heat Mirror do meziskelní dutiny, která představuje další vložené zrcadlo pro tepelné paprsky. Taková dvojskla mohou dosáhnout hodnot U od 0,9 až k 0,3 W/m²K − podle počtu vložených fólií.
Jaký je ideální poměr ploch okenního rámu a skleněné výplně?

U průměrného okna představuje prosklení 70 % z celkové plochy. Zvolíte-li izolační dvojskla se zlepšenými tepelně izolačními vlastnostmi, jeví se nejen z estetického hlediska jako výhodné vsadit na maximální souvislou plochu prosklení.

Rozhodnutí samozřejmě souvisí také s volbou množství denního světla, které chcete propouštět do místnosti. Základem je vhodná orientace oken ke světovým stranám, leccos však může ovlivnit konstrukce okna, použití protislunečních izolačních dvojskel nebo přídavné vnější zastínění.
Tepelné parametry rámů

Rovněž u okenních rámů jsou tepelně-technické vlastnosti vyjádřeny hodnotou součinitele prostupu tepla U. Pokud chcete, aby vám okny unikalo opravdu jen minimum tepla, rozhodujte se mezi rámy z plastu či ze dřeva. U těchto rámů se součinitel prostupu tepla pohybuje zhruba ve stejném rozmezí: U = 1,1−1,6 W/m²K.

Hliníkové rámy jsou sice vysoce elegantní, trvanlivé a umožňují největší míru prosklení, ale jejich tepelné parametry pokulhávají. Nejkvalitnější hliníkové rámy s přerušenými tepelnými mosty mají hodnotu U v úrovni 1,6 W/m²K.
Dřevo

U dřevěných rámů závisí přesná hodnota U na stavební šířce profilu (vyhovuje 86 mm, pro měkké dřevo stačí 78 mm), systému těsnění funkční spáry a hloubce zasklívací drážky.
Plast

U plastových rámů není rozhodující stavební šířka profilu: větší význam má jeho vnitřní uspořádání a počet komor v rámu. Zjednodušeně řečeno − každá komora navíc snižuje součinitel prostupu tepla. Vyhovuje pětikomorový profil, další zvyšování počtu komor už se nemusí výrazně projevit (vyrábějí se i osmikomorové profily, ale i pětikomorový profil už může dosahovat špičkového parametru U). Nutnou podmínkou je ovšem i zde kvalitní těsnění funkční spáry a dostatečná hloubka zasklívací drážky.
Hliník
Špičková rámová skupina nese označení 1.0 a zaručuje hodnotu U nižší než 2,0 W/m²K (stavební šířka profilu zpravidla 70 mm a více). Rámová skupina 2.1 už má U v nevyhovujícím rozmezí 2,0-2,8 W/m²K (stavební šířka profilu 60 až 70 mm).

Jestliže se rozhodnete pro elegantní hliníkový rám, záleží na stavební šířce profilu a především na technickém řešení přerušení tepelných mostů v konstrukci (hliník je vodič). Specifické vlastnosti hliníku jsou důvodem, proč většina těchto luxusních rámů i při dvoustupňovém těsnění funkční spáry dosahuje horších tepelných parametrů. Podmínkou opravdu uspokojivé hodnoty U (1,6 W/m²K) je dostatečně široká izolační dutina (dnes 28 až 38 mm, může být i více) vyplněná pěnovým polyuretanem, který brání přenosu tepla prouděním a zářením.

Rám okna
Zrádnosti zasklívací spáry

U zasklívací spáry je hned několik zásadních prvků:

   kvalita prosklení
   kvalita okrajového spoje
   hloubka zasunutí okraje skel do konstrukce rámu

Kvalitu okrajového spoje mezi skly a rámem okenního křídla běžně zajišťuje hliníkový distanční rámeček. Problém spočívá v tom, že hliník jakožto vodič vytváří v konstrukci mezi dvěma skly tepelný most a zvyšuje riziko rosení na okrajích skel. Proto se dnes vyrábějí distanční rámečky také z nerezové oceli a z plastu. Takzvané teplé rámečky z plastů (Swisspacer) sice okno prodraží zhruba o 30 Kč na běžný metr rámu, ale jejich izolační vlastnosti jsou rozhodně nejlepší.

Další klíčový bod v konstrukci představuje hloubka zasklívací drážky - tedy hloubka zasunutí okraje obou skel do konstrukce rámu. Tato hloubka by měla být minimálně 25 mm, raději však 28 až 30 mm (z konstrukčních důvodů nemůže být větší než zhruba 35 mm). Pokud má zasklívací drážka hloubku menší než 25 mm, může u ní klesnout teplota vnitřního povrchu pod hranici rosného bodu v interiéru, což způsobí kondenzaci (srážení vlhkosti) na vnitřní straně rámu nebo i skla. Jako nouzové řešení se nabízí zvednutí vnitřní zasklívací lišty okna (tedy té části drážky, která přiléhá k vnitřnímu sklu): problém kondenzace vyřeší, trochu tím ovšem utrpí vzhled okna.

Proto je důležité při zlepšování tepelně technických vlastností obvodových plášťů respektovat technické a technologické požadavky.

Od dubna 2005 platí ČSN 732901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS), která zahrnuje jak fázi přípravy, tak také podrobně popisuje jednotlivé technologické etapy montáže.

PODKLAD PRO ZATEPLOVACÍ SYSTÉM

Ověření vlastností podkladu, na který má být zateplovací systém osazen, má rozhodující vliv na dlouhodobou spolehlivost ETICS. V praxi je však tato zásada velmi podceňována. Přitom montáž zateplovacího systému na nesoudržný podklad znamená nemalé riziko odtržení celého souvrství včetně nesoudržné vrstvy původního povrchu, nedostatečná pevnost podkladu přináší nebezpečí vytržených hmoždinek. Norma ČSN 732901 klade značný důraz na přípravu podkladu a doporučuje i konkrétní opatření pro nápravu nevhodného stavu.

V praxi je kdykoliv použitelná jednoduchá metoda pro ověření přídržnosti lepicí malty, spočívající v nalepení několika zkušebních terčů z polystyrenu na zateplovaný povrch. Po několika dnech se mají zkusit tyto terče ručně odtrhnout. Pokud nastane destrukce v polystyrenu, lze od podkladu očekávat dostatečnou soudržnost. Pro vyzkoušení hmoždinek je zase možné provést výtažné zkoušky, to již ale vyžaduje příslušné vybavení pro odečtení výtažné síly. V dnešní době někteří prodejci kotevní techniky nabízejí tyto zkoušky v rámci servisu, takže není důvod je neprovádět. Bohužel lze konstatovat, že na velké většině staveb se nic takového neděje a tento stav rozhodně nepřispívá k dobru věci.

ZAKLÁDACÍ LIŠTA

Použití zakládací lišty není nezbytné, nicméně když už se aplikuje, tak musí být její montáž pečlivá. Velmi často je montována bez spojek zajišťujících přímé napojení a spolupůsobení jednotlivých lišt, což samo o sobě obvykle nevede k pozdějším poruchám. Podobně je tomu v oblasti styku dvou zakládacích lišt na nároží, kdy je způsob napojení téměř vždy spíše jakousi lidovou tvořivostí (obr. 01) než systémovým řešením. I zde nelze mluvit o zásadní vadě, ve většině případů jde o závadu spíše estetickou. Zakládací lišta je nicméně důležitou součástí systému a musí být chráněna před poškozením během montáže ETICS, neboť její zdeformování (obr. 02) již může vést k pozdějším poruchám. Zdeformovaná lišta se po osazení desek izolantu vyměňuje obtížně, takže montážníci ji raději násilím srovnají, podepřou a pokračují s omítáním. Po dokončení základní vrstvy podpěru odstraní, lištu v patřičné poloze fixuje pouze vyztužená stěrka bránící jejímu návratu do zdeformované polohy, přičemž do zakládací lišty bylo tímto způsobem vneseno jakési předpětí, které se v budoucnu může projevit trhlinou.

MONTÁŽ IZOLANTU

Způsob osazování desek tepelné izolace má rozhodující vliv na výslednou jakost prací. Přestože příslušné technologické postupy jsou v našich podmínkách již dlouho dobře propracovány výrobci zateplovacích systémů, stále dochází k zásadním chybám, na které zde chceme upozornit.

Hrubou chybou je lepení izolantů pouze na maltové terče rozmístěné v ploše desky. Pokud není malta důsledně nanášena po celém obvodu desky, je téměř jisté prokreslení hran všech desek přes celé omítkové souvrství. Rovněž tak je zásadní chybou ponechat volné spáry mezi jednotlivými deskami izolantu, což nacházíme takřka na každé stavbě. Obr. 03 zachycuje nevyplněné spáry desek, kdy zákonitě musí dojít k prokreslení všech spár i přes omítku v důsledku tepelných mostů ve spárách desek, kterými v zimním období volně prochází teplý vnitřní vzduch až pod povrch omítky. Spáry mezi deskami musí být vyplněny tepelným izolantem a ne lepicí maltou, protože tak vznikají zase tepelné mosty. Další obvyklou závadou viditelnou rovněž na obr. 03 je nerespektování pravidla, že hrana desky izolantu musí být vždy minimálně 100 mm od koutů oken.

KOTVENÍ HMOŽDINKAMI

Použití hmoždinek obecně zvyšuje spolehlivost zateplovacího systému, je však nutné kotvení provádět bezchybně. Stále se opakující závadou je nedodržení kotevního plánu, včetně nerespektování zvýšeného počtu kotevních prvků jako důsledek vyššího namáhání na nárožích a pod atikami. Hmoždinky často nebývají osazovány kolmo k podkladu (obr. 04), mnohdy mají deformovaný nebo prasklý talířek, případně je hmoždinka celkově zapuštěná příliš hluboko do izolantu (obr. 05), kotevní trny nejsou plně doraženy (obr. 06). Pokud je pod talířkem dutina (obr. 09), dochází zde k volnému průchodu teplého vzduchu až pod tenkovrstvou omítku s důsledky prokreslení hmoždinek (obr. 07). Někdy je možné zaznamenat snahu o kamufláž fakticky neprovedeného kotvení (obr. 08).

OSAZENÍ ROHOVÝCH LIŠT

Před natahováním základní vrstvy je nutné osadit rohové profily a zesilující vyztužení. Přestože v současnosti už všichni vědí, že kolem rohů výplní otvorů musí být diagonální vyztužení, lidský faktor opět selhává. Důsledky opomenutí se vždy projeví šikmými trhlinami (obr. 10). Osazování rohových profilů musí probíhat do nanesené vrstvy stěrkovacího tmelu, mezi vlastní rohovou lištou a izolantem nesmí vzniknout dutina (obr. 11).

ZÁKLADNÍ VRSTVA

Základní vrstvu tvoří stěrka s výztužnou sítí. Tato vrstva má zcela zásadní význam pro konečnou mechanickou odolnost zateplovacího systému a její provedení přímo ovlivňuje dlouhodobou spolehlivost ETICS. Nejzávažnější závadou jsou chybějící nebo nedostatečné přesahy jednotlivých pruhů výztužné síťoviny, což se záhy projeví vznikem množství trhlin (obr.12). Rovněž u zakládací lišty byla zaznamenána častá nekázeň, kdy výztužná síť nebyla důsledně přetažena přes hranu lišty, což se opět projeví trhlinami (obr. 13).

TENKOVRSTVÁ OMÍTKA

Pokud byly veškeré podkladní vrstvy provedeny v náležité kvalitě, pak finální tenkovrstvá omítka by měla znamenat pouze dokončení prací na ETICS s hrozbou jen estetických závad v důsledku nezvládnutého strukturování nebo napojování. Jisté je, že každá závada je dobře viditelná a prakticky ji není možné lokálně opravit, aniž by to nebylo patrné. Ale i v této oblasti dochází k poruchám, na které je třeba upozornit, neboť jim jde účinně předcházet. Nejdůležitější je volba typu samotné omítky. V minulosti docházelo k poruchám, protože nebyly použity systémové omítky, přímo určené a certifikované jako finální povrchová úprava pro zateplovací systémy. Důsledek použití běžného štuku na základní vrstvu ETICS je vidět na obr. 14. Za velmi vážnou závadu s možnými zdravotními riziky je však třeba považovat výskyt plísní na zateplených průčelích (obr. 15), což do značné míry závisí na typu použité omítkoviny. Výskyt plísní je v poslední době velmi masivní a nijak zvlášť se to obecně neřeší. Přitom z napadených ploch se šíří spory plísní a napadají další vhodné plochy. Důsledkem jsou zcela zamořené lokality, kde je třeba obzvlášť pečlivě zvažovat poměr ceny a kvality omítek. Seriózní výrobci běžně dávkují do svých omítek fungicidní přísady, které mají určitou trvanlivost, je však nutné počítat s jistou údržbou, jejíž zanedbání může podpořit výskyt plísní v budoucnu.

AUTOR: Ing. Mgr. Jiří Šlanhof, Ph.D.
VUT v Brně, Fakulta stavební


Ústav technologie, mechanizace a řízení staveb

Četnost výskytu poruch na sledovaných objektech

Popis poruchy nebo závady Četnost výskytu [%]

Chybějící spojky zakládacích lišt 33

Nerovnoměrné zašednutí - předpokládaný výskyt plísní 38

Díry způsobené ptáky 29

Viditelný klad desek 25

Viditelné hmoždinky 4

Odlupující se omítka 4

Trhliny 29

Mechanické poškození v dosahu ze země 21

Trhlina u zakládací lišty 17

Necitlivé provedení pracovních spár 13

nepodceňovat přípravnou fázi

Podle ustanovení § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu v platném znění (dále stavební zákon), je zateplení chápáno jako změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby - tj. stavební úprava, což je zde výslovně uvedeno.

Zateplení stavby buď nevyžaduje z hlediska stavebního zákona žádné rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu (splňuje-li ustanovení § 103 odst.1 písm. h) stavebního zákona), nebo v případě, že by mohlo dojít k negativnímu ovlivnění požární bezpečnosti stavby či se měnil vzhled stavby, tj. nebylo by splněno ustanovení § 103, odst. 1 písm. h) stavebního zákona, vyžadovalo by stavební povolení nebo ohlášení.

U staveb pro bydlení a rekreaci do 150 m2 zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím (viz § 104 odst. 2 písm. a) stavebního zákona) postačí ohlášení s náležitostmi dle § 105, pro ostatní stavby je nutné stavební povolení s náležitostmi dle § 110 stavebního zákona. V obou případech je nutná projektová dokumentace s náležitostmi dle vyhlášky č. 499/2006 Sb.

Ke stavebnímu povolení je navíc nutné doložit stanovisko dotčeného orgánu - Hasičského záchranného sboru, které získá žadatel na základě předložené projektové dokumentace s požárně bezpečnostním řešením.

U zateplení pláště stavby situované na hranici pozemku je dále třeba respektovat ustanovení § 25 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, podle něhož "stavba, její část nesmí přesahovat na sousední pozemek". Z tohoto ustanovení připouští § 26 povolení výjimky za podmínek dle § 169 stavebního zákona.

V některých případech uvedených výše tedy projektová dokumentace není nutným předpokladem pro zateplení objektu. Obecně však platí, že pro investora je bezpečnější mít k dispozici projekt spolu s rozpočtem a výkazem výměr, což pak znamená jednotný podklad pro zpracování nabídek ve výběrovém řízení. Rozsah prací a naceňovaných položek je pak přesně vymezen a předchází se tak nepříjemným zjištěním při realizaci, kdy teprve vychází najevo, co všechno nebylo součástí nabídky zhotovitele. Ještě závažnějším důsledkem chybějícího nebo nedostatečně zpracovaného projektu je neověření tepelně technických vlastností konstrukcí ve stávajícím stavu a ve stavu po zateplení, včetně modelování teplotních a vlhkostních polí. Tato opomenutí vedou často k problémům s kondenzací vodní páry na vnitřním povrchu konstrukcí včetně výskytu plísní.

Pokud však nebyla zpracována projektová dokumentace, je o to důležitější, aby investor, popř. jeho zástupce ve funkci technického dozoru, bezpodmínečně trval na zpracování tzv. stavební dokumentace ve smyslu ČSN 732901. Tato dokumentace musí obsahovat:

- přesnou specifikaci ETICS, tzn. určení přesné skladby, tloušťky izolantu, kotevní plán, určení příslušenství zateplovacího systému,

- certifikát a prohlášení o shodě,

- podmínky a postupy pro provádění ETICS, stavební detaily,

- dokumentaci ETICS od výrobce, která zahrnuje specifikaci všech součástí systému, podmínky a postupy pro dosažení deklarovaných funkčních vlastností ETICS, pro skladování a manipulaci všech součástí systému, pro nakládání s odpady, podmínky pro užívání a údržbu, vzorové detaily.

Zásadní je požadovat po zhotoviteli tuto dokumentaci ještě před zahájením vlastních prací. Pokud se tak nestane, vydává se investor příliš důvěřivě do rukou zhotovitele a kvalita díla pak záleží již jen na odbornosti a poctivosti jeho pracovníků, popř. na odborných znalostech toho, kdo vykonává funkci technického dozoru.

Lze tedy konstatovat, že první vážné chyby se může dopustit sám zadavatel stavby svým laxním přístupem v přípravě díla nebo nadměrnou důvěrou ve schopnosti zhotovitele.

doporučení na základě výsledků průzkumu

V rámci zpracování příspěvku byl proveden malý průzkum výskytu poruch na menším statistickém souboru zateplených objektů. Výsledky nelze zcela zobecňovat, nicméně leccos přece ukazují. Celkem bylo kontrolováno 24 objektů se stářím ETICS přibližně 2 - 5 let. Lze konstatovat, že na každém objektu byla nalezena alespoň jedna z poruch uvedených v tabulce.

Výskyt poruch na každém kontrolovaném objektu není dobrá vizitka pro zhotovitele, kteří se na těchto stavbách podíleli. Navíc je to vážný impuls pro potenciální investory k tomu, aby si před zahájením zateplování zajistili co nejlepšího odborníka do funkce technického dozoru, jestliže sami nejsou dostatečně odborně způsobilí ke kontrole všech technologických etap. Pokud jsou pracovníci zhotovitele nepoctiví nebo k provádění ETICS nemají řádnou kvalifikaci, asi by bylo poněkud naivní spoléhat jen na to, že technický dozor dokáže trvale uhlídat jakost prováděných prací. Doporučujeme, aby byl kladen důraz na prevenci a výběr stavebních firem na základě více kritérií a po důkladném prověření výsledků jejich práce na dříve realizovaných stavbách.

Rodinný dům v Hradci Králové, který obývá rodina Švecových, využívá již druhým rokem výhod stavebnicové odvětrávané fasády NOVABRIK. Náklady na vytápění domu se výrazně snížily.

NOVABRIK CZECH, s.r.o.
Lezník 133
572 01 Polička
tel.:            461 722 585      , Fax: 461 721 553
e-mail:info@novabrik.czinfo@novabrik.cz
web:www.novabrik.cz

logo

   další informace o firmě
   vyžádat další informace

Jak říká pan Švec: Správná volba se vyplatí. V srpnu 2009 se mi ozval bývalý kolega, že se mi musí pochlubit, ať se přijedu podívat. Tak jsem poznal Novabrik. Vzpomněl jsem si na TV reportáž, kde ho už ukazovali a na dům kousek od nás, který byl Novabrikem už obložený.

Ženě se kolegova fasáda líbila, mému sousedovi použitý materiál i jeho inzerované vlastnosti taky. Dostal jsem i kontakt na zástupce firmy. Pan Čavojský problematice odvětrávané fasády velmi dobře rozuměl, to bylo patrné na první pohled. Zpracoval nám rozpočet. Jeho navrhovaná výše byla přesně uprostřed mezi těmi dvěma s polystyrénem.
Všichni majitelé domů, které mají odvětrávané fasády, jsou spokojení!

Jsem už vycvičený zkušenostmi. Samozřejmě jsem nejdřív na internetu našel všechno, co šlo. Prošel jsem stovky fotografií realizovaných domů. Všiml jsem si několika domů, které mají odvětrávané fasády a oslovil jejich majitele. Všichni byli spokojení.

Jako technikovi vzděláním i založením mi zabalení starého domu do plastu pořád nesedělo. Ani osobní zkušenosti oslovených majitelů polystyrenových fasád nebyly zrovna nadšené. Suchá odvětraná "střecha na stojato" z Novabriku na svislých stěnách domu naopak plnila všechny požadavky. Poslední zbývalo to nejdůležitější. Vybrat barvu. Moje i sousedova žena ukázaly shodně okamžitě na stejnou. Mohlo se začít.

Dnes si v domě oblečeném do Novabriku užíváme už druhý rok. Hned první dny po nepřehlédnutelné změně jeho vzhledu jsem si připadal jako průvodce. Neustále jsem vysvětloval detaily jak sousedům, tak kolemjdoucím. Často jsem slyšel - kdybychom odvětrávané fasády viděli dřív, jenže my už máme polystyrén, co teď máme dělat, ach jo. Zejména ženám se vzhled domu líbil nejvíc. To jsem ještě sám nevěděl, čím vším je oblek domu z Novabriku zajímavý.

Stačilo dole u paty domu dát prsty mezi původní stěnu a nový vnější plášť. Ten komínový efekt odvětrávané fasády a následný průvan se pozná hned. Vnější stěny starého domu se začaly takhle velmi snadno vysušovat. O odvětrávání nějaké vlhkosti se tak vůbec nestarám. Novabrik se stará za mě. Stejně je tomu i za silných dešťů. Je to prostě svislá střecha kolem domu navíc. Za chvíli je suchá.

Tepelná izolace. Mezi Novabrikem a domem je přímo na staré původní fasádě (nemusí se s ní nic dělat, další výhoda) na sucho připevněná měkká vrstva izolantu, která je taky voduodpudivá (hydrofóbní). Mezi ní a stěnou z Novabriku je vzduchová mezera.

Tohle řešení nám pomohlo už vloni ke snížení záloh za plyn a letos ke značnému přeplatku, který nám plynárny vracely. Přitom ať je venku kolik chce, uvnitř je pořád mezi 20 - 22 °C. Topíme během dne minimálně, něco přes hodinu, dle venkovní teploty. Během topné sezóny stačí na pět minut udělat průvan a vyměnit vzduch. Vlhkost uvnitř nemusím řešit vůbec, je pořád v mezích (min. 35, max. 67 %).
Odvětrávané fasády zajistí vnitřní pohodu, finanční úspory i krásný oblek pro dům

I po dvou letech jsem tak kolegovi stále vděčný za jeho včasné i praktické seznámení s pro mě tehdy ještě neznámým Novabrikem a výhodou jejich odvětrávané fasády. Příjemná vnitřní pohoda, finanční úspory a rodinou i všemi sousedy schválený pohled na náš dům jsou tou hlavní odměnou za následné správné rozhodnutí. Moje velké poděkování patří všem, kteří se v Novabriku o naši spokojenost zasloužili.

Minerální izolační deska Pura

Skutečný pokrok ve stavebnictví

Pura se vyznačuje zcela přírodním materiálem. Neobsahuje žádný podíl vláken nebo syntetických látek, namísto toho disponuje podílem jílu pro zlepšení stavebně fyzikálních vlastností. S čistě přírodními složkami dosahuje tepelné vodivosti 0,042 W/mK – a tím i hodnoty U (koeficient prostupnosti tepla) předepsané směrnicemi o úspoře energie – to vše při pouhých několika centimetrech tloušťky.



Efektivita čerpající z přírody


Díky své kapilární a difúzní struktuře je deska schopna pohltit velká množství vody a opět je odevzdat při větrání. Tak zcela přirozeně reguluje kromě režimu teploty i režim vlhkosti v budově. Parotěsná zábrana, často tak jako tak stavebně technická slabina, je díky hydrofilním vlastnostem desky pura zbytečná.



Bez plísní


Vnitřní izolace deskou redstone Pura zvyšuje teplotu povrchu stěny uvnitř a extrémně tak kromě tepelných ztrát snižuje i nebezpečí napadení plísněmi.



Stop požáru


Zákonné předpisy vyžadují při stavbě a sanaci vedle tepelné izolace i přesvědčivé protipožární vlastnosti: materiály, které v případě požáru nevyvíjejí dým ani toxické plyny. Deska redstone Pura tyto vlastnosti splňuje. Je zařazena do třídy reakce na oheň A1.



Snadno a všude


Na velkých plochách i na velmi členitých stěnách s mnoha úhly, nebo výstupcích a ostění - tam najde své použití praktická a lehká deska Pura. Snadno se řeže, lze ji snadno a rychle kamkoli přilepit a je okamžitě připravena pro úpravu povrchu. Šetří čas i peníze.



Stát zatepluje s námi


Program regenerace a zateplování budov včetně dotací zajišťuje Státní fond rozvoje bydlení - www.sfrb.cz a Ministerstvo pro místní rozvoj MMR - www.mmr.cz




Ryzí efektivita – redstone pura v přehledu

Materiál



   masivní minerální izolační deska na přírodní bázi (křemík, vápno,..)
   neobsahuje vlákna ani syntetické látky



Použití



   efektivní celoplošné zateplení starých i nových staveb
   individuální zateplení pouze v oblasti stěn nebo stropů
   příjemné klima v místnosti
   zřetelná redukce tepelných ztrát, resp. nákladů na vytápění



Vlastnosti



   výborné tepelně-izolační vlastnosti vyjádřené součinitelem tepelné vodivosti: 0,042 W/mK)
   tvarová stálost
   paropropustnost
   je kapilárně aktivní, díky difúzní struktuře je deska schopna pojmout velká množství vody a opět je vydat do okolí
   snadné zpracování
   třída reakce na oheň A1, nehořlavá



Ekologie



   doporučena z hlediska biologie bydlení Institutem pro stavební biologii Rosenheim/Německo
   vyrobeno pouze z přírodních materiálů
   žádné vypařování nebezpečných syntetických látek, pojiv atd.
   bezproblémová recyklace



Pura čistě technicky



   Objemová hmotnost: max. 130 kg/m³
   Pevnost v tahu kolmo k rovině desky: > 0,085 N/mm²
   Pevnost v tlaku: 0,360 N/mm²
   Součinitel teplené vodivosti
   (hodnota pro výpočet): 0,042 W/mK
   Faktor difúzního odporu v metrech: 5
   Délka x šířka desky: 58 x 38 cm
   Třída reakce na oheň: A1 nehořlavý materiál



Tloušťky desek: 50, 60, 80, 100 a 120 mm
Zvláštní rozměry dohodou



U zadaných parametrů se jedná o průměrné hodnoty. Z důvodu použití přírodních surovin v našich výrobcích se může skutečná hodnota určená pro dodávku mírně lišit, aniž by byla omezena funkčnost výrobku.

Systém vnitřního zateplení iQ-Therm
PDF verze článku
Autor: Ing. Pavel Šťastný
Zdroj: Stavebnictví a interiér 10/2009
Fotografie: Archiv firmy
Kontakt: Remmers CZ, s.r.o.
Zateplování staveb se stalo příkazem dne. Ty tam jsou poklidné doby s vyhlídkou levného vytápění sibiřským plynem či dotovanými přímotopy. Snažíme se na energii výrazně ušetřit. Jak ale šetřit ve společném domě, kde není dohoda se spoluvlastníky? Jak zlepšit parametry zdiva, když na fasádě nesmí být či nechceme mít kontaktní zateplovací systém? Remmers nabízí řešení, iQ-Therm, inteligentní systém vnitřního zateplení.  

Standardní zateplovací systémy používané na vnitřním líci zdiva mají řadu podmínek a úskalí. Prvním je použití parozábrany. Při zateplení fasády se rosný bod posouvá směrem ven ze stavby. Byl-li před úpravou někde na či pod vnitřní omítkou, po zateplení je ve zdivu, nejlépe až pod zateplovacím systémem. To znamená, že vlhký vzduch proniká zdivem až k fasádě, kde část vlhkosti zkondenzuje. Kondenzací vodní páry se vytvoří podtlak, nasaje další vzduch. Cesta vzduchu je ale dlouhá, pomalá.
Kondenzace vlhkosti

Při zateplení zevnitř se rosný bod posune pod zateplovací systém relativně tenkou vrstvu se spárami. Vlhký vzduch, pokud pronikne spárou, kondenzuje a v případné dutině rostou plísně. Možnost odparu je malá, daná výměnou vzduchu v dutině. Výměně již nenahrává podtlak.

Aby ke kondenzaci vlhkosti pod vnitřním zateplovacím systémem nedocházelo, opatřuje se standardně líc v místnosti parozábranou, zpravidla fólií, která brání pronikání vlhkého vzduchu do zateplení. Fólie je ale umístěna blízko líce, tam, kde hrozí perforace hřebíky a vruty, elektroinstalacemi a podobně. Těžko řešitelným problémem jsou vždy detaily, prostupy oken, dveří, napojení vnitřního zdiva a zateplení tepelných mostů na nich vznikajících.

Pro řešení problematických detailů uvnitř staveb, na kterých kondenzuje voda a dochází k růstu plísní, se již několik let používají tepelně-izolační kapilárně aktivní omítky nebo kalciumsilikátové desky. Jejich schopnost zateplení je však omezená díky vysokému obsahu těžké anorganické látky, cementu nebo křemičitanu. Tyto systémy jsou kapilárně aktivní, tedy nasákavé. Výhodou je proto velmi rychlé odvádění vznikajícího kondenzátu k vnitřnímu líci zdiva, kde se může rychle odpařit do cirkulujícího vzduchu v místnosti.

Schéma funkce zateplovacího systému iQ Therm
Systém bez parozábrany

Remmers nyní přichází se systémem bez parozábrany: naopak by zde parozábrana paradoxně zhoršila tepelně izolační vlastnosti zdiva. iQ-Therm, inteligentní systém vnitřního zateplení, který jedinečně spojuje kapilaritu a nasákavost kalciumsilikátových desek s tepelně-izolačními vlastnostmi organické pěny. Celý systém je doplněn speciální lehčenou vnitřní omítkou, schopnou regulovat vlhkost vzduchu uvnitř místnosti. Omítka pohlcuje vysokou vlhkost, stejně tak odpařuje vlhkost v případě výrazně suššího vzduchu. Tím je zabráněno, aby na líci rostly plísně.

Systém je založen na deskách z pěnového polyuretanu. Standardní tloušťka desek je 50 mm (nově i 80 mm), jsou pravidelně v síti po 4 cm kolmo k povrchu perforovány. V otvorech jsou vyplněny vysoce nasákavou minerální hmotou. Desky se lepí na zdivo (omítku) pomocí silně nasákavého speciálního stavebního lepidla (iQ Fix). Vnitřní líc desek se po nalepení na zeď opatří silnou vrstvou nasákavé omítky (iQ Top) s vlhkostně regulační schopností.

Postup aplikace zateplovacího systému iQ Therm
Funkce systému

Vzduch, který pronikne přes lícovou omítku, přes perforovanou desku a lepidlo, se na líci či uvnitř zdiva ochladí a vlhkost částečně zkondenzuje. Kondenzát se díky nasákavosti lepidla, hmoty uvnitř otvorů v desce a lícní omítky roznese jednak do zdiva, jednak až k líci zateplení. Na líci se v příhodném okamžiku může odpařit. Do suché zóny na povrchu omítky se posune vlhkost z vlhčích míst a transport vlhkosti z místa vzniku kondenzátu je poměrně rychlý.

Celý systém dokončují povrchové úpravy omítky, jednak nasákavý prodyšný štuk iQ Fill a barva s podobnými vlastnostmi iQ Paint. Zateplovací efekt systému je poměrně značný díky vysokému tepelnému odporu desky (λ = 0,031 W/mK).

Systém musí řešit i problém tepelných mostů: k tomu slouží klínové desky iQ Therm K50, které klesající tloušťkou od 50 do 10 mm překonávají tepelný most jak na tvrdém stropě, tak na vnitřní zdi vycházející z obvodového zdiva. Dalším řešeným problémem jsou niky oken, které neposkytují dostatečný prostor pro 50 mm desku. Do nik je určena speciální deska iQ Therm L15 o tloušťce 15 mm.

Součásti systému iQ Therm
Vhodná alternativa

Výhodou systému je možnost selektivně vyřešit problémy jednoho bytu, případně jedné místnosti, jedné zdi. Oproti klasickému vnějšímu kontaktnímu zateplení nemusíme provádět zateplení celé jedné fasády domu, odpadnou případné následné práce na střeše a výměny oplechování. Pomocí iQ Thermu lze zateplit byt bez nutnosti ztratit cenný a krásný líc fasády: například ozdobné štukové nebo lícové cihelné.

V porovnání se zateplením na vnitřním líci s parozábranou nabízí iQ Therm jistotu při následném zavěšování dekoračních předmětů a nábytku, není tedy strach z porušení funkce parozábrany a jejích následků. Vrstva lícové omítky v tloušťce 10–15 mm dává i prostor pro osazení subtilnějších instalací. Je samozřejmě potřebné, aby zateplované zdivo bylo chráněno proti pronikání vlhkosti zezadu či vzlínání odspodu. Pokud by zezadu zateplení bylo dotováno vlhkostí, nebude funkce ohrožena, avšak nebylo by možné k němu přistavit nábytek: systém rychle vydává vlhkost zpoza zateplovacího souvrství. Pokud by přísun vlhkosti byl trvalý, zvlhčovaly by se předměty s kontaktu s lícem.

iQ Therm je alternativou, která by měla doplnit stávající systémy zateplení. Výhodou je jednoduchost, rychlost a relativní čistota aplikace, spočívající v nalepení na líc stávající omítky a zaomítnutí. Úpravy lze provádět během minimálních odstávek, nehrozí vystěhovávání prostor pro stavební výrobu. Tento způsob zateplování jistě nevytlačí z trhu jednodušší vnější KZS. Poskytuje však další možnost, vedoucí k úsporám nákladů na vytápění některých staveb, u kterých KZS není vhodný.

TZB, MĚŘĚNÍ TERMOKAMEROU, TERMOVIZE, DIAGNOSTIKA BUDOV, ENERGETICKÝ AUDIT BUDOV, EA, PRŮKAZ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI BUDOVY, PENB, SBTOOLCZ, USPORY ENERGIE, FOTOVOLTAIKA, OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE, ENERGETICKÉ PORADENSTVÍ, ZELENÁ ÚSPORÁM, INTELIGENTNÍ ŘÍZENÍ BUDOV, NÍZKOENERGETICKÉ STAVBY, ARCHITEKTONICKÝ NÁVRH, PROJEKTY STAVEB A ZATEPLENÍ